1.	Stavba oka

1.1

Obal oka

1.2	Optická soustava oka

1.3	Optické veličiny oka

2.	Pohyby oka

3.	Vznik zrakového vjemu

4.	Denní a noční vidění

5.	Viditelnost

6.

Akomodace

7.	Vady oka a jejich odstranění

“e) Viditelnost – závisí na velkém počtu činitelů, z nichž nejdůležitější jsou kontrast předmětu vzhledem k pozadí a rozlišovací schopnost oka. Vyniká-li místo zorného pole nad okolí, říkáme tomuto jevu kontrast. Vedle něho je důležitým činitelem viditelnosti rozlišovací mez oka, jejíž hodnotu odvodíme touto úvahou: Bod se zobrazuje na sítnici jako malý rozptylový kroužek; dva body rozeznáme od sebe tehdy, když na sítnici mezi rozptylovými kroužky je aspoň jeden čípek, což vyžaduje, aby úhlová vzdálenost obou bodů byla větší nebo aspoň rovna 1´.

f) Akomodace – optická soustava zobrazí do roviny, jejíž poloha je pevná vzhledem s soustavě, jen určitou rovinu resp. určitý hloubkový obor. Oko má však možnost vidět předměty v různých vzdálenostech; toto přizpůsobení oka – akomodace pro předměty v různých vzdálenostech se děje hlavně změnou zakřivení přední plochy čočky. Pro blízké předměty se zakřivení zvětšuje, čímž se zmenší ohnisková vzdálenost optické soustavy oka.

Bod, který se zobrazí na sítnici ostře při největší akomodaci, se nazývá bod blízký (punctum proximum), a bod, který se zobrazí ostře při nulové akomodaci, tj. když je oko v klidu, se nazývá bod vzdálený (punctum remotum). U normálního oka je vzdálený bod v nekonečnu; poloha blízkého bodu se mění s věkem, přičemž s rostoucím věkem jeho vzdálenost vzrůstá, tzn., že akomodační schopnost s věkem klesá.
Jako nejvhodnější vzdálenost pro čtení, prohlížení drobných předmětů apod. zavádíme pro jednotnost vzdálenost l = 250 mm (konvenční zraková vzdálenost); oko, jehož blízký bod má větší vzdálenost než l, se nazývá starozraké (presbyoptické). Aby takové oko vidělo na vzdálenost 250 mm, je nutno představit před oko čočku, která zobrazí pozorovaný předmět do blízkého bodu.

Převrácená hodnota ohniskové vzdálenosti určuje velikost optické mohutnosti čočky D. Jednotkou je dioptrie D = [m­¹]. Např. pro osobu 50letou je D = 1,5, tzn., že 50letý člověk potřebuje ke čtení brýle, jejichž skla mají lámavost 1,5 D. Pro 60letou osobu už vychází D = 4,5. Osoby, u nichž vzdálený bod leží za okem, musí používat brýlí i k pozorování vzdálených předmětů. Pak např. pro 60letou osobu vychází D = 0,5, pro 70letou D = 1,25.

g) Vady oka a jejich odstranění – oko má všechny možné optické vady, některé z nich však v takovém měřítku, že při vidění nevadí; neprojevuje se např. vada barevná a otvorová, naproti tomu vyniká často astigmatismus.

a) Barevná vada – o její existenci se přesvědčíme, zakryjeme-li část oční pupily stínítkem a pozorujeme rám okna proti obloze. Je-li zakryta pravá polovina pupily, vidíme pravý okraj zbarvený modře a levý žlutě.

b) Otvorová vada – projevuje se zřetelně, jde-li o zobrazení velmi jasného svítícího bodu; v tomto případě vyniká rozptylový kroužek způsobený otvorovou vadou, takže se zdá jasná plocha větší než stejná plocha méně osvětlená. Úkaz se nazývá irradiace; je příčinou toho, že osvětlený srpek Měsíce vidíme větší než ostatní část neosvětlenou. Podobně rozžhavené vlákno v žárovce se zdá tlusté, ačkoli ve skutečnosti je velmi tenké. Zacloníme-li však oko malým otvorem, irradiace se zmenší."

Čistý text dosahuje cca 3 stran. Obsahuje grafy a schémata.