1.	Stručný exkurs do vývoje Evropské unie

1.1	Počátky integrace EU

1.2	1957 - Evropské hospodářské společenství a Euratom

1.3	1973 - První rozšíření

1.4	1989 - Období změn

1.5	1991 - Evropská unie: od Maastrichtu k Amsterdamu

1.6	Konec 90. let - Nové výzvy: Agenda 2000

1.7	1999 - Dovršení hospodářské a měnové unie

2.	Pilíře Evropského společenství a volný pohyb zboží

3.	Poziční dokument České republiky ke kapitole Volný pohyb zboží

4.	Volný pohyb zboží pod lupou

4.1	Věcná působnost (pojem zboží)

4.2	Zboží ve volném oběhu

4.3	Důsledky volného pohybu zboží v rámci celní unie

4.4	Územní působnost (celní území)

5.	Překážky volného pohybu zboží

5.1

Cla

5.2	Opatření s rovnocenným účinkem clům

5.3	Pojem opatření s rovnocenným účinkem clům

5.4	Výjimky z pojmu ORUKO (Opatření s účinkem rovnocenným kvantitativním omezením)

5.5	Vnitřní diskriminační zdanění

5.6	Předmět úpravy

5.7	Nepřímo ochranářské daně

5.8	Meze jednání členských států a jednotlivců ve věcech tarifních překážek volnému pohybu zboží

5.9	Technická normalizace

5.10	Navrácení nesprávně vybraných daní

5.11	Kvantitativní překážky

5.12	Kvantitativní omezení – kvóty

5.13

ORUKO

5.14	Charakteristika ORUKO dovozů

5.15	Druhy povolených omezení volného pohybu zboží

5.16	Podmínky aplikace čl. 30 a tzv. „pravidla rozumu"

5.17	Státní monopoly obchodní povahy

5.18	Omezení státních podpor

5.19	Intervenční mechanismus Komise při odstraňování překážek volného pohybu zboží

6.	Vnější vztahy

6.1	Vnější obchodní vztahy

6.2	Společná obchodní politika

6.3	Právní úprava

6.4

Cla

6.5	Nástroje obchodní politiky

6.6	Věcná působnost společného celního sazebníku

6.7	Územní působnost společného celního sazebníku - celní území ES

6.8	Dávky s účinkem rovnocenným clům

6.9	Kvantitativní omezení

6.10	Jednostranná opatření

6.11	Dohody o importu

6.12	Dočasná omezení dovozu v jednom nebo více členských státech

6.13	Vývozní politika

“ Vnější vztahy
Vnější obchodní vztahy

Vnější obchodní vztahy ES mají dva základní oddíly: společnou obchodní politiku a společnou obchodně ochrannou politiku. Zatímco společná obchodní politika má za cíl utváření řádných obchodních vztahů se třetími zeměmi, společná obchodně ochranná politika vytváří obranné nástroje proti narušování těchto vztahů.

Společná obchodní politika
Po dlouhou dobu obchodní politika představovala základnu vnějších vztahů ES. Její zásady byly stanoveny Smlouvou ES a rozvíjeny programem Rady z r. 1962. S koncem přechodného období (1969) se obchodní politika stala vý¬lučnou pravomoci ES, založenou na jednotných zásadách (čl. 131-135 SES). Její podrobnosti definuje Rada kvalifikovanou většinou na návrh Komise.

Právní úprava
Prameny obchodních vnějších vztahů kopírují co do struktury prameny obec¬ných vnějších vztahů: patří sem zejména

a) mezinárodní právo obchodní, zejména Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace (WTO), kterou podepsaly členské státy i ES (smíšená smlouva). Dohoda o WTO je postavena na čtyřech zásadách: nediskriminace, otevření trhů, poctivý obchod, podpora reformám a hospodářskému rozvoji. Jakékoliv regionální obchodní uskupení typu ES představuje průlom do zásady nediskriminace, vtělené v rámci dohod o WTO do povinnosti smluvních stran udělit všem ostatním smluvním stranám nejvýhodnější obchodní zacházení. Výjimky z této povinnosti jsou možné na základě článků XXIV - XXVIII GATT. Takovou výjimku získala již ESUO s účinností k 10. 11. 1952. Na základě těchto ustanovení se připouštějí regionální ekonomická integrační uskupení, pokud nemají nutně negativní dopad na třetí země. Účelem takové celní unie nebo zóny volného obchodu je usnadnění obchodu mezi

b) primární komunitární právo, zejména čl. 131-134 SES, a dále sekundární předpisy, zejména k provedení mezinárodněprávních závazků ES (např. nařízení Rady 3286/94, o komunitárních postupech ve společné obchod¬ní politice k výkonu mezinárodních obchodních pravidel, zejména těch přijatých v rámci Světové obchodní organizace); zásady platné pro intrakomunitární vzta¬hy však není ES povinno aplikovat na vnější vztahy. Členské státy jsou povinny dodržovat jednotnou obchodní politiku při zacho¬vání mezinárodně právních závazků.
Nástroje obchodní politiky
ES obecně používá klasické nástroje mezinárodního obchodu: (a) jednostran¬ná opatření, a to jednak cla, jednak kvantitativní omezení dovozu nebo vývozu a opatření s jim rovnocenným účinkem. Rozdil mezi oběma nástroji spočívá v tom, že zatímco u zboží zatíženého clem je pouze na rozhodnutí dovozce, zda clo zaplatí či nikoliv, v případě kvantitativního omezení je dovoz zboží nad povolený strop zakázán; (b) dvou- a vícestranná opatření - obchodní dohody.

Cla
Vnější obchodní vztahy ES jsou založeny na celní unii, která má dvě základní orientace (čl. 23 SES): prvek vnitřní, spočívající ve zrušení cel a rovnocenných opatření mezi členskými státy, a prvek vnější, společná celní politika. Jejich právní úpravu, celní právo ES, můžeme podle předmětu úpravy dělit na předpisy tarifní a netarifní. Tarifní celní právo ES upravuje celní sazby a související vztahy. Netarifní celní právo je s účin¬ností od 1. 1. 1994 koncentrováno v komunitárním celním kodexu (KCK, nařízení Rady 2913/92), jehož přijetí předcházela harmo¬nizace národních celních předpisů. KCK obecně upravuje celní řízení, definuje čelní hodnoty, celní režimy a pravidla původu zboží. Tato úprava (zejména pravidla původu zboží) může být derogována jednotlivými vnějšími smlouvami, Společný celní sazebník je tím, co odlišuje zónu volného obchodu od celní unie. Při neexistenci cel v rámci zóny volného obchodu hledá importér stát s nejnižší celní sazbou pro dané zboží, čímž vzniká tzv. odklon obchodu. Pouze unifikací cel vzniká přirozená situace, kdy obchodník dopravuje zboží do zóny volného obchodu nejkratší resp. nejlevnější cestou.
Věcná působnost společného celního sazebníku
Společný celní sazebník je mj. tvořen souborem cel aplikovatelných na dovo¬zy zboží ze třetích zemí na celní území ES. Pro jisté zemědělské výrobky je společný celní sazebník nahrazen zemědělskými dávkami. Zemědělskédávky. Společný celní sazebník se v zásadě používá též na zemědělské výrobky. Avšak tzv. regulované zemědělské výrobky podřízené regulování trhu jsou zpoplatňovány namísto cly tzv: zemědělskými dávkami. Zemědělská dávka není clo, ale rozdílová daň, která má u zemědělských výrobků zajistit srovnání světových a komunitárních cen."

Práce obsahuje grafiku.
Práce kompilačního charakteru. Čerpá také z těchto zdrojů: http://library.muni.cz/EU/html/12.htm a http://www.csop.koniklec.cz/pilire.htm.
Seminární práce k předmětu Obchodní a hospodářské právo Evropské unie.