1.

Úvod

2.

Brno

2.1	Divadlo Husa na provázku

2.2

HaDivadlo

"Divadlo Husa na provázku

Myšlenka založení experimentální scény se zrodila na divadelní fakultě JAMU v okruhu studentů dramaturga B. Srby a realizovala se v září roku 1967. Název Husa na provázku byl převzat ze stejnojmenné knihy filmových a divadelních libret J. Mahena. Jádro skupiny tvořili studenti režie E. Tálská, Z. Pospíšil a P. Scherhaufer, jejich kolegové z herectví a skladatel M. Štědroň spolu s dalšími četnými výtvarníky a literáty. Uměleckým vedoucím se stal B. Srba, který formuloval program nepravidelné dramaturgie – hledání nových témat v oblasti textů původně nedramatických. Jejich hlavními body bylo hledání a experimentování, dramaturgická otevřenost, hraní v nepravidelném prostoru – uspořádání scény se lišilo dle inscenace, fyzická a pohybová připravenost herců, kontakt s aktuálními tendencemi světového divadla, později označovanými za tzv. druhou divadelní reformu. Nový model organizace a správy divadla, inspirovaný pracovní řádem Burianova D 34, teorií informace způsobu chování dynamických struktur, usiloval o optimální využití tvůrčích sil: maximální pravomoci tvůrců, dvoustupňový systém řízení a stabilizační úloha zpětné vazby.

První představení určené pro veřejnost se uskutečnilo 15. 3. 1968 v Procházkově síni Domu umění. Činnost souboru byla zahájena hrou režírovanou Z. Pospíšilem Panta Rei aneb Dějiny narodu českého v kostce. Následovala inscenace v režii Evy Talské Šibeniční písně a nakonec se představil režisér P. Scherhaufer s balzacovskou adaptací Umění platiti své dluhy a uspokojovati věřitele, aniž by bylo třeba vyjmout halíř z vlastní kapsy. Dům umění se stal na 25 let domovskou scénou souboru. Díky nástupu G. Husáka do funkce generálního tajemníka KSČ bylo divadlo nuceno vypustit ze svého názvu slovo „husa“. V prvním, poloprofesionálním období svého fungování ( 1968-1971 ) připravil kolektiv 18 inscenací. Vedle prací zakládajících režisérů se objevila první autorská práce B. Polívky Příběh z rodných hor. Některé inscenace byly hrány v Domě pánů z Kunštátu nebo v Loutkovém divadle Radost. 1972 se divadlo profesionalizovalo a do souboru vstoupili noví herci jako např.: J. Bartoška, K. Heřmánek, P. Zedníček , M. Donutil a J.Pecha. Na místo dramaturga byl angažován teatrolog a historik umění P. Oslzlý, do té doby protagonista brněnské alternativní skupiny Quidam, který se v následujících letech podílel na rozšiřování programového směřování souboru o paradivadelní a společensky alternativní aktivity, na rozvíjení kontaktů s hnutím otevřeného divadla a na přípravě mezinárodních projektů. V letech 1973 – 78 vznikaly v rychlém sledu projekty, jimž se Divadlo na provázku prosadilo i v evropském kontextu – např.: Commedia dell´arte nebo Balada pro banditu. Od roku 1975 byl soubor zván na festivaly otevřeného divadla, účastnil se prestižních divadelních přehlídek a podnikal četná zahraniční turné. Díky úspěchům se soubor rozšířil o nové členy, jimiž se staly mladé herečky jako např.: I. Bittová, D. Kaplanová a M. Kakáčová.

V roce 1979 bylo divadlo administrativně připojeno ke Státnímu divadlu v Brně jako jeho experimentální scéna a šéfem se stal Herec Státního divadla J. Tuček..."