1.

Cíl práce

2.	Společná historie - Rakousko Uhersko

3.	Historie Rakouska

4.	Historie České Republiky

a) 1918 - 1938
b) 1938 - 1945
c) 1945 - 1948
d) 1948 - 1989
e) 1989 - 1992

5.	Vztah mezi ČR a Rakouskem po roce 1989

6.	Dva základní evergreeny ČR - Rakouských problémů

a) Jaderná elektrárna Temelín
b) Problém tzv. Benešových dekretů

7.	Kulturní rozdílnost

8.	Bezpečnostní politika

9.	ČR - Rakouské obchodní vztahy

a) Export ČR
b) Import ČR
c) Rakouské investice v ČR
d) ČR - Rakouské obchodní vztahy - shrnutí

10.	ČR – Rakouské vztahy – shrnutí

11.	Literatura

12.	Analýza zdrojů

“Vztahy mezi ČR a Rakouskem se po roce 1989 vyvíjeli v rámci základních trendů, které ovlivňovaly v 90. letech situaci v regionu střední Evropy: rozpad Sovětského svazu, dezintegrace bývalé Jugoslávie a zánik ČSFR.
Vstup Rakouska do EU v roce 1995 jakoby posunul tuto zemi více na západ a tím ji do jisté míry vzdálil od východních sousedů. Na sklonku roku 1991 rakouské průzkumy veřejného mínění prozradily, že Češi patří ve Vídni k nejméně oblíbeným cizincům.
K určitému zlepšování ČR – Rakouských vztahů docházelo již před rokem 1989. Důležitým mezníkem byla dohoda z roku 1989 o zřízení kulturních a informačních středisek ve Vídni a v Praze. V 4.12.1989 rakouská vláda rychle reagovala na dramatický vývoj v ČSSR a zrušila vízovou povinnost pro občany ČSSR, což česká a slovenská strana velmi pozitivně přijala. Umožnila tak velkému počtu našich občanů vůbec poprvé nahlédnout do světa za bývalou železnou oponou.“ Což se projevilo také v nákupní morálce občanů obou sousedních států. Zatímco Rakušané spatřovali v cenách českého zboží možnost výhodně a levně nakoupit a tím způsobovat vykupování českých obchodů, Češi měli problém v Rakouských obchodech zjevně opačný, což vedlo k tzv. „nakupování bez peněz“.
Rok 1990 otevřel cestu ke kvalitativně nové spolupráci ve všech oblastech. Kontakty politiků byly v letech 1990-1992 velmi časté, byl kladen důraz na regionální spolupráci a společné hledání vhodných nástrojů pro její rozvoj.
Celkově lze první léta charakterizovat ve vztahu k Rakousku jako období vystřízlivění a prohlubujícího se nezájmu. Rakouská zahraniční politika se koncentrovala na dokončení přístupových jednání s EU. V období rakouského předsednictví v EU začala také přímá jednání o vstupu ČR do EU.
...
Problém tzv. Benešových dekretů
Lépe řečeno: odsun německy mluvícího obyvatelstva z poválečného Československa. "Příčinou problémů je přitom především neuspokojující stav komunikace. Na rozdíl od Poláků se Češi objevují jen málokdy v německých a rakouských mediálních debatách o odsunu, a proto přetrvává v obou těchto zemích jedno velké nedorozumění: nedorozumění o motivech a důvodech, které vedly nejen v poválečné české, ale v celé tehdejší evropské veřejnosti k souhlasu s vysídlením německy mluvícího obyvatelstva z celé střední a východní Evropy. S tím souvisí také neporozumění většiny německých a rakouských medií i současným českým postojům vůči oné kapitole dějin vzájemných vztahů. Češi, kteří se o odsunu vyslovují jinak, než si kdo v obou sousedních německy mluvících zemích přeje, bývají považováni za oběti údajně přetrvávajícího českého antiněmectví. V Česku je překvapivě málo dobře informovaných partnerů pro diskuze o odsunu a o česko-rakousko-německých vztazích. Jak Němci tak i Rakušani často hledají marně české partnery pro diskuse, kteří by česká stanoviska věcně vysvětlovali, zdůvodňovali a osvětlovali.
"Němci prý o „těchto věcech diskutovali už od roku 1945“, zatímco Češi prý teprve od roku 1990, takže prý je třeba neztrácet naději a trpělivě čekat, než se jim rozsvítí v hlavách. "
Když Češi mluví o česko-německo-rakouských vztazích, tak více naříkají a hubují, než že by poukazovali na konkrétní omyly konkrétních osob, osvětlovali jednotlivá konkrétní nedorozumění a kritizovali konkrétní politické postoje konkrétních politických organizací a politiků. Komunikace je tím jediným prostředkem, jak současné problémy kolem vzpomínání na odsun ve všech zúčastněných zemích vyřešit."

Seminární práce do předmětu Politická geografie a geopolitika, Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity.