1.	Vznik Osvobozeného divadla

2.	Příchod Voskovce a Wericha a Vest Pocket revue

3.	Amatérský vzestup a směřování k profesionalizaci V+W

4.	Inspirace z Paříže

5.	Hry, jakožto únik před realitou

6.	První hry polické satiry

7.	Protifašistická tematika

8.	První problémy s německé protesty

9.	V+W odolávají útokům pravicových nacionalistů

10.	Uzavření Osvobozeného divadla

11.	Léta válečná a poválečná…

12.

Závěr

"VII. Protifašistická tematika

Počátek roku 1933 nevěstil evropským demokratickým silám a zvláště Československu nic dobrého. V lednu se stal říšským kancléřem Adolf Hitler a záhy poté vzplanul Říšský sněm. Ustanovením Zmocňovacího zákona získal Hitler pravomoci diktátora a všechny německé politické strany i odbory s výjimkou NSDAP byly zrušeny. Zřizovaly se první koncentrační tábory a začínalo oficiální pronásledování německých Židů. Do Československa přijela první vlna německých uprchlíků. Praha s vážnými obavami sleduje i situaci v Rakousku. V německých všeobecných volbách volilo nacistickou stranu 43,9 procent obyvatelstva. V Československu založil Konrád Henlein Sudetendeutsche Heimatsfront. V právním slova smyslu nešlo o stranu politickou, Heimatsfront se prohlásila za svaz všech Němců žijících v Československu. Na Slovensku se začalo vzmáhat ultrapravicové nacionalistické křídlo, vedené Slovenskou stranou ľudovou. Ta svůj program založila na požadavku zajistit pro Slovensko větší autonomii. V době, kdy se české hospodářství zoufale pokoušelo vzpamatovat z otřesu krize, se vyrojila různá hnutí, která vyvolávala znepokojení veřejnosti. To pobídlo vládu, aby přijala opatření proti potenciálně podvratným politickým stranám. Vyšel zákon o pozastavení činnosti a rozpuštění politických stran. Postihl německé národní socialisty, ľudáky a dále KSČ a Českou národní obec fašistickou.
Situace ve světě nebyla o nic radostnější. Po neúspěchu mírové konference se v struktuře Společnosti národů objevily výrazné trhliny. Vystoupilo z ní nejprve Japonsko a na podzim roku 1933 se k němu přidalo i Německo. Bylo jasné, že ideál „míru naší doby“, na jehož základě první světová organizace vznikla, si na své naplnění ještě dlouho počká, a stejně tak demokratická spolupráce mezi národy. V+W se snažili dělat aktuální divadlo, ale díky zhoršující se situaci byl v tomto směru Svět za mřížemi jen marnou snahou.
Osel a stín (premiéra 13. října 1933, 187 repríz) hra, ve které ponechaliVoskovec a Werich současnost současností a udělali si výlet do minulosti. Tentokrát navštívili starověké řecké město Abdéru na pobřeží thráckém. Na rodila se tu sice řada významných mužů jako Démokritos, sofista Protagoras či filosof Anaxarchus, ale místo mnohem více proslavila příslovečná hloupost jeho obyvatel. V+W si za ústřední téma nové hry vybrali anekdotu a oslu a stínu. Děj se točí okolo sporu, který vznikl mezi oslařem Skočdopolisem (Voskovec) a Nejezchlebosem (Werich). Nejezchlebos měl zaplatit za stín, který vrhá Skočdopolisův osel, a ve kterém si chtěl Nejezchlebos odpočinout. Pohádají se velmi hloupě, ale dovedou na svou hádku úplně zapomenout, jakmile před sebou spatří svůdnou perspektivu idylického kuželníku. Coby zosobnění anonymního lidu se stanou se svou hádkou o stín osou děje, ale zároveň i předmětem dalekosáhlé manipulace, která je už zcela časovým satirickým podobenstvím, naroubovaným na podklad starořecké anekdoty. Spor dvou lidí přerostl ve spor dvou partají Hippodromovy sociálně demokratické a Kontokorentovy, která hájí zájmy monopolního velkokapitálu. Z osla a stínu vnikají symboly pro demagogy. Konflikt by měl vyřešit Paprikides, představitel buržoazně demokratické zákonnosti a státnosti, ale ukáže se, že je na to, on i jeho zákoník slabý. Proto Kontokorentos, aby zajistil vítězství strany, vycvičí úderné oddíly a chystá převzetí moci režimem „tvrdé ruky“; od tohoto okamžiku už je děj názorným obrázkem Hitlerova převzetí moci v Německu. Chystá se zapálení radnice jako signál k převratu (zapálení Říšského sněmu 27. února 1933), na místě má být přistižen Skočdopolis a odhalen jako příslušník opoziční strany (nastrčená figura žháře Holaňdana van der Lubbeho), po první Abdéře Osla a druhé Stínu má nastat třetí říše, říše fetiše Osla a stínu ( z ampliónu zazní německy reprodukce Hitlerovy řeči, že jen čistá rasa bude žít, že je třeba místo kultury vzít kanóny a plyn a dobýt svět). Soudní scéna se hrála ve dnech lipenského procesu, na němž Göring vykřikoval, že slyší-li slovo kultura, sahá po revolveru, a kde se statečně hájil Jiří Dimitrov; byla aktualizovaná prakticky ze na den podle nejnovějších zpráv a událostí. . Bezvýchodnou situaci rozetne bůh Dionýsos a sesílá k lidem poselství, aby přestal slepě podléhat oslovským vůdcům, aby byl lidem a ne partajemi, aby nevěřil, že krizi vyřeší fráze nebo zvučná hesla."

Skvělá práce, která však postrádá odkaz na literaturu.