1.	Způsoby chápání kultury

2.	Předmět studia a způsob studia

3.	Typy výzkumů kultury

4.	Kulturní změna

5.	Etnocentrismus a pluralita kultur

" - Výzkum kultury v atributivním smyslu (kultura je chápána v nejširším významu - generická kultura)
Kultura je v tomto pojetí negenetickou adaptací lidstva na vnější podmínky. Má své vlastní zákonitosti. Kultura je zde chápána jako adaptivní systém, který se při interakci s okolním prostředím na základě jeho změn (např. ekologických, demografických, ...) modifikuje a mění svoji strukturu.

funkce kultury:
- socializační (pomáhá začlenit se jedinci do společnosti)
socializace = proces začleňování jedince do společnosti
enkulturace = osvojování si prvků kultury jedincem
- akumulační (kumulace vědomostí a znalostí - vytváří se tzv. kulturní dědictví)
endokulturace = předávání kulturních prvků dalším generacím
- rekreační (vytváří podmínky pro uvolnění, odreagování se - umění, masová kultura)


- Výzkum kultury v distributivním smyslu (zkoumá konkrétní sociokulturní systémy - kultury, subkultury, kontrakultury)
Jednotlivé lokální kultury jsou poměrně autonomní, vnitřně strukturované a integrované. Každá je tvořena řadou vzájemně spjatých subsystémů (ekonomický, politický, sociální, ...). Sociokulturní regulativy vystupují navenek jako komplexy kulturních vzorů, což by se dalo definovat, jako schémata pro jednání v určitých situacích. Rovněž ideje se sdružují do komplexů idejí. Představují nadindividuální, negenetickou paměť. Propojením kulturních komplexů vzniká kulturní konfigurace.
- subkultura - menší sociální skupina, která svou vnitřní skladbou vykazuje stejnou třídu kulturních jevů (ideje, sociokulturní regulativy, artefakty), ale ve všech těchto složkách se odlišuje od základní kultury, v jejímž rámci existuje.
- kontrakultura - zvláštní případ subkultury, jejíž ideje a hodnoty stojí v protikladu k majoritní kultuře"