1.	Ztracená generace

1.1	Romain Rolland

1.2	Henry Barbusse

1.3	Ernest Hemingway

1.4	Erich Maria Remarque

2.	Arnold Zweig

3.

Čechy

3.1

Hašek

3.2	Josef Kopta

3.3	František Langer

3.4	Ivan Olbracht

3.5	Karel Poláček

3.6	Karel Čapek

3.7	Jaroslav Seifert

3.8	Fráňa Šrámek

3.9	František Halas

3.10	Vladimír Holan

3.11	Arnošt Lustig

3.12

Jan Drda

3.13	Jan Otčenášek

3.14	Bohumil Hrabal

"A jak se válka odrážela v české literatuře? Méně kritický přístup k válce najdeme u představitelů legionářské literatury. Měli spíše snahu o objektivní dokumentaci a o zobrazení války jako historické události.Uveďme si například satirika, humoristu a anarchistu Jaroslava Haška. S přáteli založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona a poté parodoval po hospodách předvolební projevy. Působil také v československých legiích v Rusku, kde přispíval do legionářských časopisů. Za jeho nejdůležitější dílo považujeme humoristický román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, což je geniální satira Rakousko-Uherské monarchie. Švejkovo přesné plnění rozkazů odhalí nejen jejich nesmyslnost, ale i absurditu celé války. Nalezneme zde germanismy, vulgarismy i vojenský slang. Díky tak vysoké popularitě byla tato kniha i několikrát zfilmována. Dále jmenujme Josefa Koptu, který se taktéž věnoval redaktorské práci. O postupu vojenské jednotky do Vladivostoku ze zorného úhlu prostého pěšáka si můžeme přečíst v rozsáhlé románové trilogii Třetí rota. Nesmíme také zapomenout na prozaika a dramatika Františka Langera, vojenského lékaře v Rusku. Problematice legií věnoval soubor povídek Železný vlk. Z jeho dramat připomeňme Jízdní hlídku, jež pojednává o vojácích na Sibiři.
Mezi neméně významného spisovatele považujeme také Ivana Olbrachta, levicově orientovaného politika a komunistického novináře pro Rudé Právo. Na základě vlastních zkušeností z vězení napsal Zamřížované zrcadlo. Dále řadíme do jeho tvorby dílo Anna Proletářka, kde je vyobrazena politická situace 20.let. Poslední, ale nejspíše nejznámější román, který si budeme jmenovat, se nazývá Nikola Šuhaj loupežník. Tato balada je z konce světové války, odehrává se ve vesnici Koločava a hlavního hrdinu ztvárňuje válečný zběh Nikola, jenž má být ztělesněním touhy lidí po svobodě. Naopak v Lidových novinách působil Karel Poláček, autor sloupků a soudniček. Můžeme ho zařadit mezi regionální prozaiky, neboť se narodil v židovské kupecké rodině v Rychnově nad Kněžnou. Toto město se pro něj stalo předlohou pro románovou pentalogii, jež je vrcholem jeho tvorby. Avšak nejslavnější knihou je Bylo nás pět. Ani Karlovi Poláčkovi osud nepřál. I on musel zakusit hořkost války na vlastní kůži. Bohužel nakonec zahynul v koncentračním táboře Osvětim. Tragický osud postihl i Vladislava Vančuru. Ten byl v době heydrichiády zatčen a popraven. Vynikal působivým jazykem a precisní formou, o čemž se můžeme přesvědčit například v románu Pole orná a válečná, kde Vančura odsuzuje nesmyslnost válečného vraždění. I Karel Čapek, světoznámý spisovatel, novinář, překladatel a tvůrce tzv. sloupku, reaguje svou dramatickou tvorbou na politickou situaci v Evropě. Především na konci 30.let vidí nutnost sjednotit síly proti fašismu. Střetnutí ideálů demokracie s diktaturou ukazuje v dramatu Bílá nemoc. Další výrazně protimilitaristická hra se jmenuje Matka, kde nejen varuje, ale i vyzývá lid k boji proti násilí a nelidskosti. Díky jeho stylistickému mistrovství, žánrové rozmanitosti, myšlenkové závažnosti děl a vytříbenému jazyku je Čapkův přínos pro českou i světovou literaturu neocenitelný."

Práce je psána formou souvislého textu. Nezabíhá nijak do hloubky, spíše jen uvádí příklady.