1.	Organizační formy výuky

1.1	Individuální výuka

1.2	Hromadná a frontální výuka

1.3	Individualizovaná výuka

1.4	Projektová výuka

1.5	Diferencovaná výuka

1.6	Skupinová a kooperativní výuka

1.7	Týmová výuka

1.8	Otevřené vyučování

2.	Vyučovací (výukové) metody

2.1	Pyramida učení

2.2

Kritéria

2.3	Klasifikace výukových metod

3.	Monologické vyučovací metody

3.1	Metody slovní

3.1.1

vyprávění

3.1.2.

Vysvětlování, výklad

3.1.3.

Přednáška

3.2	Metody názorně-demonstrační

3.2.2

Práce s obrazem

3.2.2

.1 Schéma

3.2.2

.2 Ilustrace

3.2.2.3

Myšlenkové, pojmové mapy (clustring)

"1.2.2. Práce s obrazem
• Starý a osvědčený postup
• Znázornění reality různými prostředky za účelem zachování vjemu nebo představy
• Školní (didaktický) obraz:
1. Zobrazení jevu pro využití edukačního procesu v různých podobách, modifikacích bez ohledu na konkrétní formu
2. Názorné zpodobení učiva od nákresu na tabuli, nástěnného obrazu, učebnicová ilustrace, obraz vytvářený prostředky statické nebo dynamické projekce, počítačové grafiky
3. Realistické zobrazení skutečnosti až po transformaci symbolickou, schematickou, znakovou – nahrazuje přírodninu, zjednodušuje realitu
NÁSTĚNNÝ OBRAZ:
• zdůrazňuje rozlišovací znaky zobrazených objektů a jevů
• napomáhá odstranění sezónního principu ve výuce
• prezentuje objekty v optimálním zmenšení nebo naopak zvětšení
• zobrazuje přírodniny obtížně dostupné, vyhynulé
• zachycuje přírodniny v různém stádiu ontogeneze
• vytváří představu o životním prostředí organizmů
• Psychologické parametru obrazu (Tollingerová, 1976) charakterizují možnosti působení obrazu na žáky:
1. vyjádření obsahové náplně (míra schematizace obrazu)
2. jaké psychické funkce a učební operace u žáků evokuje, jak navozuje vnímání, vyvolává pozornost a podněcuje myšlenkové operace (stimulační síla obrazu)
3. do jaké míry obraz ukazuje to, co má vysvětlit (míra reliability obrazu)
4. jak obraz snižuje původní neuspořádanost jevu, nejasnost jeho chápání, jak zmenšuje žákovu neznalost (míra antientropického působení obrazu)
5. jak mnoho informací obraz sděluje, co vše z něj lze vyčíst (míra komprimovanosti obrazu)
• demonstrace obrazu by měla být doprovázena slovem; výkladem, komentářem, návodnými instrukcemi
• žáci by se měli učit obrazy číst, interpretovat, hodnotit, všestranně využít
• žáci by měli být vedeni vlastní obrazy tvořit a doplňovat je svými písemnými projevy
• zvýšení aktivity žáků na vnímání může být např. zadání úkolu na pozorování
• úrovně čtení obrazu (Mailaret, 1975):
1. prosté poznávání objektu a situace, studium pouhého vypočítávání a vyjmenování prvních postřehů a dojmů
2. bezprostřední věrný popis a vysvětlování obrazu, určují se důležité prvky dané situace a základní znaky zobrazeného obrazu (popisné stadium)
3. výklad a vysvětlování informací obsažených v obraze, získané informace se včleňují do systému poznatků (nejvyšší úroveň čtení obrazu)
• je třeba soustavně rozvíjet schopnost smysluplně s obrazem pracovat
• v současné době se spíše uplatňuje znakové a schematické zobrazení
• nástěnný obraz je vytlačován diapozitivy, foliemi, počítačovou grafikou
SCHÉMA
• má na jevech zobrazit a zachytit jejich podstatné, výrazné nebo specifické rysy
ILUSTRACE
• důležitá varianta didaktického obrazu v učebnicích"

Cvičení z didaktiky biologie V.

Práce je doplněna citacemi definic z odborné literatury. Ta bohužel není citována správě, čili je špatně dohledatelná.