1.	Chvála bláznovství

2.	Názor autora eseje

3.	Použitá literatura

4.

Citace

"Když se vžívá do role samé bláznivosti, dopředu říká, že je mu jedno, kdo si co o ní myslí, ale pravda je ta, že nebýt jí, nebylo by na světě radosti. Prý ona je ta jediná, kerá dokáže rozveselit, ale ne jen to. Představuje sama sebe, odkud pochází – ostrovy blažených, kde neznají práci, stáří ani nemoc, proto jsou tam všichni šťastni. Představuje svého otce - Plúta (bohatství) a matku svou – nymfa Mladosti a dodává, že oni nebyly spojeni manželstvím, ale splynuli spolu v rozkoši. Dále představuje celou svou družinu průvodkyň a služebných, bez kterých by jistě sama tolik nedokázala. (Filautia – Sebeláska, Kolakia – Lichotivost, Misoponia – Lenost, Hédoné – Rozkoš, atd.). Přiznává, že nebýt veškerého jejího služebnictva, viz. výš, neovládala by celý svět a nebyla „panovnicí panovníků“. Kritizuje všechny řečníky a stěžuje si, že se pěje sláva na všechny a na všechno, jen na Bláznivost si nikdo nevzpomene, a když už, tak ne v dobrém. Vždyť nebýt ji, nebylo by spokojenosti ani radosti v životě! Byl by život životem, kdyby v něm chyběla rozkoš?! Však sám Sofokles řekl:
„Jak sladký život jest, když na nic nemyslíš!“ 1
Nebýt Bláznivosti, nebyla by snad ani stvořena žena, kterou Bláznivost poradila Jupiterovi, který chtěl potěšit muže. Protože muž měl být důstojný,, Jupiter chtěl stvořit „něco“ pro jeho rozptýlení. Však ale každý byl stvořen za nějakým účelem, proto není možné, aby snad žena chtěla být moudrá! Vypadala by potom 2x tak hloupěji než předtím, pořád zůstává ženou, podle Bláznivosti „blázínkem“. Ženy mohou být ale díky bláznivosti šťastnější, na rozdíl od mužů, na kterých se vráskami podepisuje stáří, které je výsledkem moudrosti! Pak soužití ženy a muže, Bláznivost tvrdí, že není možné, aby se bez ní nějaký životní vztah obešel, tedy ne jen mezi mužem a ženou,ale obecně mezi lidmi. Bez bláznivosti by vztahy byly monotónní a možná by snad ani žádné nebyly!
Bláznivost se cítí být snad něco jako bohem, jedním z bohů, ale nikdo ji tak neuctívá. Nikdo si ji nesnaží sobě naklonit, žádné oběti, dokonce ani žádné chrámy, kde by obyčejní, smrtelní pozemšťané uctívali a vzývali Bláznivost, jako jiné bohy. Bláznivost je ale velkorysá, nevadí ji, že ji neuctívají, stejným způsoben jako jiné bohy. Pro ni je projevená úcta tím, jak se lié chovají. Chrám k uctívání ani není třeba, protože celý svět je jejím chrámem, kde ji den co den lidé projevují svoji úctu. Ani nechce, aby ji stavěli chrámy, uctívali ji z obrazů, to podle ní dělají jen blázni! Jedni z těch, kteří mají Bláznivost nejvíce v úctě jsou básníci. O něco méně rétoři."