1.	Cíl komparativní studie

2.	Použité metody a techniky

3.	Vymezení problematiky vzdělávání dospělých

4.	Historický vývoj: Německo

5.	Historický vývoj: Česká republika

6.	Srovnání historického vývoje systému vzdělávání dospělých Německa a České republiky

7.	1. období (19. století do roku 1945)

8.	2. období ( od roku 1945 – 1989)

9.	3.období ( od roku 1989 do současnosti)

10.	Probíhající diskuze: Německo

11.	Probíhající diskuze: Česká republika

12.	Srovnání probíhajících diskuzí v Německu a ČR

13.	Legislativní rámec: Německo

14.	Legislativní rámec: Česká republika

15.	Srovnání legislativního rámce České republiky a Německa

16.	Druhy institucí vzdělávání v Německu

17.	Druhy institucí vzdělávání v České republice

18.	Srovnání typů institucí v České republice a Německu

19.

Závěr

"Použité metody a techniky

Pro zpracování studie bude použita analýza informací vztahujících se k problematice vzdělávání dospělých, které zveřejňují státní instituce. Nelze počítat s tím, že bude možno uskutečnit i jiné metody, jako jsou pozorování, dotazníková metoda a rozhovor.

Vymezení problematiky vzdělávání dospělých

Do pojmu vzdělávání zahrnujeme veškeré vzdělávání, které probíhá po ukončení řádné školní docházky, eventuálně po ukončení středoškolského a vysokoškolského studia.

Jsou určité odlišnosti, dané historicky, co se považuje za úplné středoškolské nebo úplné vysokoškolské vzdělání v České republice a Spolkové republice Německo. Průcha definuje vzdělávání dospělých jako celoživotní učení, které zahrnuje:
• studium při zaměstnání
• vzdělávání pracovníků v organizacích
• vzdělávání dospělých
• další vzdělávání
• kontinuální (pokračující) vzdělávání a výcvik
• celoživotní vzdělávání
• distanční vzdělávání

Podoba dalšího vzdělávání a odborné přípravy je určována vzdělanostní strukturou populace, potřebami národního hospodářství a v neposlední řadě i mírou, v níž jsou tyto potřeby reflektovány legislativou, veřejnou správou, školskou soustavou, zaměstnavateli a občany samými.

Další vzdělávání je poskytováno v těchto oblastech:
• V oblasti všeobecného vzdělávání pro nepatrnou menšinu těch, kteří ho nenabyli v počátečním vzdělávání, v přípravných kursech k přijímacím zkouškám na vysoké školy a v oblasti jazykového vzdělávání.
• V oblasti dalšího odborného vzdělávání a přípravy. Zde může jít o získání, rozšíření či doplnění kvalifikace nebo o rekvalifikaci, která je nejčastějším opatřením v případě nezaměstnanosti: v určených povoláních (např. v oblasti medicíny a v řadě technických profesí ). Povinností pracovníků je aktualizovat své vědomosti a dovednosti a ve stanovených intervalech absolvovat jejich přezkušování předepsána zvláštními právními normami:
• V oblasti občanského zájmového vzdělávání, které uspokojuje potřeby občanů v oblasti politiky a kultury.
Další vzdělávání a odbornou přípravu zajišťují školy včetně škol vysokých, zaměstnavatelé, orgány veřejné správy a samosprávy a jejich vzdělávací instituce, nestátní neziskové organizace včetně profesních a komerční organizace.

Historický vývoj: Německo

Začátky organizovaného vzdělávacího a výukového procesu směřované na dospělé se datují v Německu již na počátek 19.století. Původně byl tento proces založen na privátní iniciativě, ale ve velmi raném stádiu se připojily i státní organizace. Toto bylo zaznamenáno v článku 148 Výmarské ústavy, která stanovila státní podporu pro lidové školy (Volkshochschulen), a to jak na úrovni spolkové republiky, tak na úrovni zemí a lokálních úřadů. Tento proces byl přerušen nástupem fašismu v Německu, kdy veškeré vzdělávací úsilí včetně vzdělávání dospělých bylo zaměřeno na podporu válečné mašinérie fašistického Německa.
Návrat k tradicím vzdělávání Výmarské republiky přišel po roce 1945 společně s budováním Spolkové Republiky Německo. Právo na vzdělávání a školení včetně práva na školení a vzdělávání dospělých bylo zakomponováno do zemských ústav a také do školní legislativy jednotlivých zemí. Byl ustaven celoněmecký výbor pro otázky výchovy a vzdělávání, který zpracoval souhrnnou zprávu nazvanou „současná situace a úkoly německého vzdělávacího systému“, kde vzdělávání dospělých bylo uznáno a finančně podporováno jako nezávislá část veřejného školského systému. Ve strukturálním plánu vzdělávacího systému, který byl přijat v roce 1970 celoněmeckým vzdělávacím výborem „Deutscher Bildungsrat, 1965-75“, bylo vzdělávání dospělých chápáno již v širším kontextu ve smyslu rekvalifikace a dalšího školení a definováno jako pokračování vzdělávání po ukončení první fáze povinné školní docházky na různých úrovních. .
Tato širší interpretace pokračování výchovy a vzdělání byla promítnuta do všeobecného plánu vzdělávání a přijata výborem federace a spolkovými zeměmi v roce 1973. Dále bylo generálně akceptováno, že zodpovědnost za výchovu má zejména veřejný sektor.
Ve vztahu k těmto postulátům přijala většina spolkových zemí legislativní opatření ustavujícím zodpovědnost veřejného sektoru za pokračování dalšího vzdělávání dospělých na bázi státní podpory. Některé specifické otázky vztahující se ke vzdělávání byly rovněž zakotveny v kolektivních a pracovních smlouvách zaměstnanců."

Práce je velmi dobře členěna. Každý z bodů obsahuje obecnou část, situaci v ČR a Německu a poté jejich srovnání.