1.

Úvod

2.	Renesanční filozofie

3.	Politická filozofie v období renesance

3.1	Marsilius z Padova

3.1.1

O díle Defensor pacis

4.	Politická filozofie humanismu

4.1	Niccoló Machiavelli

4.1.1

Vladař

5.	Humanismus a utopie

5.1	Erasmus Rotterdamský

5.1.1

Díla

5.2	Thomas More

5.2.1

Utopie

6.

Závěr

7.	Přehled použité literatury

8.

Příloha

"5. Humanismus a utopie
Na přelomu 15. – 16. století se humanistické renesanční myšlení, které již nebylo pouze italské, ale jako jednotný a přitom mnohotvárný duchovní proud pronikalo zaalpskými zeměmi od Anglie a Nizozemí až po Švýcarsko, od zemí Pyrenejského poloostrova až po Uhry a Polsko, stává jednou z nejdůležitějších sil v ideologických konfliktech epoch.
Humanismus jako výrazný směr renesančního myšlení, byl pro své tvůrce nejen teoretic-kou záležitostí. Byl jejich životní filozofií. Humanisté byli renesanční vzdělanci a právě představite-lé tohoto proudu, této životní filozofie, formovali nejvíce evropské myšlení své doby a ovlivnili myšlení pozdějších století.
Navázalo na tradice italského filologického a občanského humanismu 14. – 15. století a florentského novoplatonismu.

5.1 Erasmus Rotterdamský
Holandský filolog a filosof Erasmus se narodil roku 1469 zřejmě v Rotterdamu. Patřil mezi nejvýznamnější a nejvlivnější představitele evropského humanismu. Je považován za předchůdce reformace, ačkoli sám se stavěl velmi kriticky k jejím projevům. V náboženských sporech první poloviny 16. století byl přívržencem náboženské tolerance.
Nejprve byl augustiniánským mnichem, od roku 1492 byl po svém kněžském svěcení ve službách biskupa v Cambrai. Poté studoval v Paříži a jako kněz procestoval celou Evropu, čímž se stal slavným učencem. Žil v Itálii, pobýval v Nizozemí a Anglii. Na sklonku života žil v Basileji, kde je také pohřben.
Erasmus vyhlašoval nové chápání úkolů a způsobů filozofování. Proti scholastickým spe-kulacím o světě, z humanistického hlediska bezúčelným, proti rouhačským pokusům uzavřít chápá-ní boha do přísných definic klade Erasmus svou, humanistickou soustavu mravnosti, kterou nazývá filozofií Kristovou.
V žánrové rozmanitosti Erasmových děl se projevuje principiální světonázorová pozice humanistického myslitele. To, co Erasmus nazývá svou filozofií, nebylo možné vměstnat do tradič-ních žánrů filozofických děl, vyjádřit dosavadními pojmy a kategoriemi.
Erasmus se vysmívá i samotnému pojmovému aparátu a logické struktuře scholastických spekulací: „Potom vysypou na prostý lid své sylogismy, větší, menší konkluze, korollaria, velenud-né suppozice a všechen ten scholastický a víc než scholastický brak.“"

Dobře zpracované. Práce má kvalitní poznámkový aparát.