1.

Úvod

2.	Psychologický výklad klasické pohádky

2.1	Teorie vzniku pohádky dle Marie von Franz

2.2	Archetypový význam

2.3	Význam pohádek pro děti

2.4	Otázka zla a dobra

2.5	Struktura pohádky

2.6	Ilustrace v pohádkách

3.	Pohádka jako průprava k řešení problému

3.1	Hádanky v pohádkách

4.	Ideál a pohádka

5.

Ukázka

6.

Závěr

7.

Přílohy

a) Doc. PhDr. Michal Černoušek
b) Marie – Louise von Franz

8.	Seznam použité literatury

"2.1. Teorie vzniku pohádky dle Marie von Franz

Nejprve vám ukáži rozdíl mezi hrdinou z pověstí a pohádkovým hrdinou. Od toho se pak odvíjí teorie Marie von Franz. Pověst jako typ příběhu probíhá takto:,,Vidíš ten hrad nahoře na kopci? Vypráví se jeden takový příběh, že tam kdysi bydlel starý pán, který nesnášel ostatní lidi,…Hrdina místní pověsti bývá skutečný, mluví se o jeho pocitech, vyskytuje se polarita vlastností ( = na jednu stranu odvážný, ale pak se bojí ). Kdežto pohádkový hrdina takové pocity nemá. Prostě přijde a zabije. Je buď černý nebo bílý. Je abstraktní postavou.
Marie von Franz popisuje příběh z jedné kroniky o mlynáři, který chtěl zabít lišku, avšak ta mu řekla, ať to nedělá. Mlynář překvapen slovy lišky upustil zbraň a do dvou dnů zemřel. Tato událost poté byla převyprávěna lidmi z vesnice, kde mlýn byl, takovým způsobem, že se z něho stala pohádka. Vyprávělo se, že liška byla mlynářova teta, která ho zabila. Časem se zapomnělo místo události, jméno mlynáře, příběh získal určitou strukturu a archetypový motiv ( čarodějnice bývá ztvárněná liškou ), což z příběhu učinilo pohádku.
Marie von Franz říká:,,Původní typy lidových příběhů jsou pravděpodobně místní pověsti, parapsychologické příhody, které se dají odvodit od vpádu kolektivního nevědomí v podobě halucinací v bdělém stavu.“
Takže shrneme-li to, pohádky jsou abstrakce místních pověstí, které obsahují archetypový motiv, časovou a názvovou neurčitost a určitou dějovou strukturu.

2.2. Archetypový význam

Pohádky zobrazují archetypy v nejjednodušší a nejpřesnější podobě. Nejsou překryty dalším kulturním materiálem, jako je tomu v mýtech a ságách. Podle Junga k archetypu patří úplný základ pocitů, emocí, fantazie a jednání. V pohádkách mají archetypy významnou funkci. Zobrazují tzv. bytostné já ( veličina nadřazená vědomému já ) v různých průřezech. Některé pohádky zdůrazňují např. anima , jiné zase animu , což nemá za následek to, že by šlo jen o jeden aspekt kolektivního nevědomí, ale ukazují celé kolektivní nevědomí."