1.	Úvod – Řeč těla v zátěžových situacích

2.

Řeč těla

3.	Přijímací pohovor

4.	Prezentace, přednáška, projev

5.

Tréma

6.	Lži, lži a zase lži

7.

Závěr

8.	Seznam použité literatury

"Prezentace, přednáška, projev
Další kapitolou, která hovoří sama za sebe jsou prezentace, přednášky či projevy. Ještě než začnu s výčtem gest, která ano a která ne, neodpustím si citaci: „Ani perfektní technika řeči těla (kdyby to bylo vůbec možné) vám nepomůže na veřejnosti lépe mluvit a vystupovat, pokud trpíte značnou nervozitou. Neexistuje žádný způsob, jak překonat sucho v ústech a bušení srdce, ale můžete si pomoci pečlivou přípravou: „Pročtěte si své poznámky tolikrát, až je budete znát téměř nazpaměť. A těsně před projevem si také zkuste vybavit nějaký příjemný okamžik – pokud možno se zavřenýma očima – abyste měli jasnou mysl.“ (3) Jak se tyto řádky krásně čtou a těžce realizují…
Aby jakékoliv vystoupení před lidmi působilo věrohodně a poutavě, „dbejte na to, abyste obsah, který je pro vás důležitý, podpořili svým držením těla, mimikou a gestikulací.“ (1) Jako první je třeba před publikem zaujmout dobrý postoj – to znamená: držte hlavu vzhůru, paže směřují ven, čímž žádáme publikum, aby nám začalo naslouchat a obracíme se k publiku celým tělem – tímto postojem se stane naše tělo středem pozornosti a všechno začíná. Určitým pohybem paže zdůrazněte svá slova při zahájení. Pokud potřebujeme ukázat něco na tabuli či na zdi, kam je promítáno z projektoru, nikdy se k publiku netočíme zády, ale pouze ukazujeme rukou s minimálním odvracení pohledu od publika. Nejhorší postoj je postoj bez pohybu a přednášený text bez zájmu, normálním konverzačním hlasem a rukama schovanýma v kapsách, to o nás vypovídá „nebaví mě to a ještě jsem nervózní“ Jakmile si toto uvědomíme, pokusíme se být trochu aktivní. Nejlépe pohupováním se dopředu a dozadu. Ale z toho mohou mít posluchači dojem nepoctivosti a v nejhorším případě můžeme vypadat zmateně. Nejlepším východiskem z této situace je začít chodit za strany na stranu (ovšem ne v jakémkoliv rytmickém pohybu, tím bychom mohli diváka iritovat nebo v nejhorším případě uspat) a používat více hlas k oživení důležitých bodů. Další z chyb je postoj se sepnutím rukou pod břichem či za zády, svědčí to o nedostatku naší sebedůvěry. Další chybou je čtení svých poznámek, což naprosto odpoutá pozornost posluchačů, protože středem jejich pozornosti se stanou naše poznámky a ne obsah přednášeného. Jediným východiskem je naučení se textu nazpaměť, čímž se uvolníme a můžeme se soustředit na lepší výkon."

Práce psaná z osobních zkušeností, vlastním jazykovým stylem bez důkladného grafického dělení textu.