1.

Úvod

1.1	Časové vymezení dějin Egypta

2.	Sběratelé, badatelé, dobrodruzi

2.1

Napoleon

2.2	Dominique Vivant Denon

2.3	Giovanni Battist Belzoni

3.	Rozluštění hieroglyfů

3.1	Rosettská deska

3.2	Jean - Francois Champollion

4.	Náboženství

4.1	Hlavní božstvo

5.

Panovníci

6.	Posmrtný život

6.1	Mumifikace

6.1.1

Mumifikace I. třídy

6.1.2

Mumifikace II. Třídy

6.1.3

Mumifikace III. třídy

7.

Pyramidy

7.1

Mastaby

7.2	Stupňovité pyramidy

7.3	Proč se vlastně pyramida nazývá pyramidou?

7.4	Velké pyramidy u Gízy.

8.	Použitá literatura

9.

Závěr

“ VI. POSMRTNÝ ŽIVOT
Staří Egypťané věřili, že smrt neznamená konec lidské bytosti, ale jen přechod do jiného světa. Zdrojem této víry byla touha po životě a strach před smrtí. Posmrtný život si představovali jako pokračování života pozemského. Všechno si v něm ale přirozeně zvětšili. Pole byla více úrodná, byla tam hojnost jídla a pití, každý měl svého služebníka. Neexistovali v něm vojáci a byl v něm věčný mír. Celý tento svět byl umístěn pod naší zemí, tedy v podsvětí. Z poznatku, že člověk má fyzické a intelektuální schopnosti, si vykonstruovali, že jeho bytost se skládá ze dvou podstat: materiální a nemateriální.
Materiální podstatou bylo tělo a nemateriální podstatou byla „duše“ (ba, ach, ka). Smrtí, dle nich, zanikla pouze materiální podstata. Duše a jméno nezanikli. Duše člověka mohla tedy žít věčně, pokud pro to byly vytvořeny určité podmínky.
Ba, ach a ka jsou složité pojmy.
BA znamenal tzv. „čistý vzduch“, byl součástí nemateriální podstaty, která mohla kdykoliv opustit mrtvé tělo i hrob a kdekoli se volně pohybovat.
ACH ztělesňoval duchovní síly člověka. Byl pevně vázán na jeho tělo.
KA, tzv. „duchovní dvojník, ochranný génius, strážný duch, osobnost“. Nejvšeobecněji se dal chápat jako „ochranný duch člověka. Provázel ho celý život a po smrti žil dále a vyžadoval oběti potravin a nápojů, jinak by zahynul.

Egypťané někdy tyto pojmy slučovali, zejména KA a BA. Pojem KA užívali i v přeneseném slova smyslu. „Kaův dům“ byl názvem hrobky, „Kaův služebník“ byl kněz a „odebrat se ke svému Kaovi“, znamenalo zemřít.
Měl-li člověk existovat po smrti musela se zachovat jeho materiální podstata. Z této víry se vyvinula zvláštní péče o zemřelého, jež se projevila ve dvou hlavních formách.
 mumifikování mrtvol (mělo zabránit přirozenému rozpadu)
 pohřbívání mrtvých v bezpečných hrobkách (mělo je chránit před nepřáteli).

Zdůvodnění těchto představ byl mýtus o Usírovi a Ésetě. Vyskytují se v něj situace jako v dobrodružných filmech a pornografických románech. Sprostá slova, vraždy, podvody, usekávání rukou, hlav, vyškrabávání očí patřilo do rámce normálních společenských styků mezi bohy. Objevovalo se zde i znásilnění, jelikož bůh, který jiného boha takto zneuctil dokázal svou převahu a tudíž pravdu. Např. jedno Sutechovo znásilnění boha Hóra proběhlo za takových okolností, že i jinak otrlí bohové se pozvraceli hnusem.
Usíre byl členem „velkého devatera“ onských bohů, synem boha Géba a bohyně Núty. Stal se prvním vládcem Egypťanů a změnil je v civilizované lidi. Jeho moc mu záviděl jeho bratr bůh Sutech a rozhodl se ho zavraždit . Vystrojil hostinu a vyzval Usíra , aby si lehl do velké truhlice, zda jí svým tělem vyplní. Truhlici zatloukl hřebíky a hodil do Nilu. Éset se o tom dozvěděla a po dlouhém hledání Usírovu mrtvolu našla a pomocí kouzel ji na chvíli oživila, aby ji mohl oplodnit. Potom porodila boha Hóra, který se stal Usírovým dědicem. Sutech se rozzuřil a nechal Usírovu mrtvolu rozsekat na 16 dílů, které rozházel po celé Evropě. Potom se pustil s Hórem do boje, v němž Hór nakonec zvítězil. Éset zatím kousek po kousku spojila opět tělo Usíra a bůh Anúpev, strážce mrtvých a pohřebišť, jeho tělo nabalzamoval. Éset mu potom vrátila život. Po tomto obřadu Usíre dosáhl věčného života a stal se králem mrtvých. „Jak vskutku Usíre žije, tak žiješ i ty“, čteme na stovkách nápisů z egyptských hrobech. Egypťané viděli v tomto mýtu pravzor mumifikace svých těl a záruku života bez konce.

Mumifikace
Umění balzamovat ovládal a provozoval zvláštní druh lidí. Když jim pozůstalí přinesli mrtvého mohli si vybrat ze tří tříd mumifikace (dle ceny).
Mumifikace I. třídy
Balzamovači nejprve vytáhli křivým železem mozek skrz nosní dírky. Pak nařízli ostrým etiopským kamenem slabiny a vybrali celou břišní dutinu, vyčistili ji, vypláchli palmovým vínem. Břicho naplnili kořením a zašili. Mrtvého naložili do sodného louhu a nechali ho tam 70 dní. Potom ho umyli a celé tělo zabalili do nařezaných pruhů plátna a natřeli klovatinou.
Potom převzali mrtvolu příbuzní a dali jí udělat dřevěnou podobu člověka do které mrtvého zavřeli a uložili v pohřební komoře nastojato opřeného o zeď. To byl nejdražší způsob balzamování.
Mumifikace II. třídy
Balzamovači vstřikovali cedrový olej mrtvému do břišní dutiny, aniž ho nařízli, a vyprázdnili mu břicho. Olej vstřikovali konečníkem, přičemž zamezili, aby vytekl zpátky. Mrtvého naložili do louhu, potom vypustili z břicha cedrový olej, kterým jej předtím naplnili. Sodný louh rozpouštěl maso takže z mrtvoly zbyla jenom kost a kůže.
Mumifikace III. třídy
Pro méně majetné. Balzamovači nejprve vypláchli břišní dutinu ředkvovým olejem, naložili mrtvolu na 60 dní a potom jí odevzdali příbuzným."

Obsahuje hrubé pravopisné chyby.