1	Scholastika

1.1	Historicky scholastika měla tři vývojové etapy

2	Raná scholastika

2.1	Johannes Scotus Eriugena (815 – 877)

2.2	Anselm z Canterbury [kentrberi] (1033 – 1109)

2.3	Pierre Abélard (1079 – 1142)

3	Vrcholná scholastika

3.1	Bonaventura (1221 – 1274)

3.2	Albert Veliký (1193 – 1280)

3.3	Tomáš Akvinský (1225 – 1274)

3.4	Opat Suger z Brabantu (1081 – 1151)

4	Pozdní scholastika

4.1	Roger Bacon (1214 – 1294)

4.2	Dun Scotus (1265 – 1308)

4.3	William Occam (1280 – 1348)

5	Další vývoj scholastiky

Seznam literatury

"2.2 Anselm z Canterbury [kentrberi] (1033 – 1109)

Anselm z Canterbury se narodil v Itálii, žil ve Francii, kde se stal arcibiskupem a zemřel v Anglii. Snažil se o smíření filozofické pravdy a víry, ale (na rozdíl od Eriugena) podřizuje rozum víře.

Zastával racionální zdůvodnění Boží existence: „Věřím, abych pochopil.“, „Věřím, abych rozuměl, ničemu nerozumím dokud neuvěřím.“ Tvrdí, že musíme věřit, abychom rozuměli a zároveň že rozum může dokázat existenci boží, pochopit víru i intelektuálně.

Jeho realismus se stal východiskem pro jeho tzv. ontologický důkaz Boha: „Bůh je něco, nad co nelze myslet nic vyššího. Pokud by byl jen v intelektu, je možno myslet něco vyššího (totiž Boha, který je i ve skutečnosti).Proto je Bůh i ve skutečnosti.“ Jeho cílem bylo podat racionální a nevyvratitelný důkaz boží existence i pro toho, kdo v Boha nevěří. Již za svého života byl a tento důkaz kritizován.

2.3 Pierre Abélard (1079 – 1142)

Francouzský filosof a teolog, u nějž se objevily první záblesky renesančního myšlení: „Poznáváme, abychom věřili.“. „Křesťan není ten, kdo uznává dogmata a mluví o tom, ale ten, kdo žije křesťanským životem.“
Významně přispěl k rozvinutí scholastické metody, která uvádí různé názory a jejich důvody a prověřuje a pokud možno uvádí řešení.

Zajímavá je korespondence s milenkou Heloise, jíž měl být původně učitelem: „Více než Boha, miluji Tebe…“

Napsal důležitá díla:
Ano a ne, kde stanovil základní metody scholastiky, sloužící k překonání rozporů v bibli. Hlavní autoritou je pro něj Písmo Svaté, k němuž se při odstraňování rozporů kloníme. Poukazuje, že v každém je ano i ne, jak rozporné jsou mínění biblických textů.
Historie mých nehod, což je Abelardova autobiografie."

Velmi kvalitně zpracované.