1.	Postavení neverbální komunikace v komunikaci jako celku

1.1	Oblasti zaměření

2.	Vztah neverbální komunikace a věku mluvčího

3.

Nohy

4.

Ruce

4.1	Otevřená dlaň

4.2	Ruce jako detektory

4.3	Zkřížené ruce

4.4	Sepnuté ruce

4.5	Postavení palce a ukazováčku

4.6	Potřásání rukou

4.7	Hraní si s prsty

5.	Napodobování gest jako katalyzátor nálady

6.	Projevy postavení v prostoru kanceláře

“ Tímto odstavcem začínáme nejdůležitější část našeho zkoumání a to je řeč rukou. Ruce říkají „ano“ i „ne“ a vždy mluví pravdu. Prozrazují přání, vyjadřují pocity a signalizují náladu. To je již dostatečný důvod sledovat druhým prsty. „Ruce jsou vnější pobočky, vyslanci mozku“(2) . Díky rukám udělal náš mozek velký vývojový skok a díky tomu, když nás něco vzruší, nemůžeme nechat ruce klidu. Držíme palce, ťukáme si na čelo, klademe si ruku na srdce.
Otevřená dlaň – Přísahu skládáme s otevřenou dlaní. Prosící ruka s otevřenou dlaní otočenou vzhůru ukazuje, že nerozdáváme, ale že prosíme o laskavost. Demonstrujeme tak, že se v sociálním žebříčku zařazujeme o stupínek níž. Šéfové na to reagují velmi pozitivně. Toto gesto jim signalizuje, že partner uznává platné vztahy. Naopak, šéf který nabídne otevřenou dlaň ztrácí autoritu. Lidem s otevřenou dlaní snáze a rychleji uvěříme. Pokud dlaň otočíme k zemi, můžeme tuto sugestivní sílu využít naopak. Je to znak rozkazující ruky. Požadavky doprovázené tímto gestem nemusíme vyslovovat rozkazovacím tónem. Pokud ovšem použijeme toto gesto na svého šéfa, nepochodíme dobře, šéf to vycítí jako arogantnost a drzost.
Ruce jako detektory – Dívejme se dobře, zakryje-li si někdo ústa v průběhu našeho rozhovoru, může to docela snadno znamenat, že nesouhlasí s něčím, co říkáme. Je potom na čase vyrukovat s otázkou, zda si někdo přeje něco říci k mému tématu. Touto vstřícnou strategií se každopádně odhalí skryté námitky. „Lež svědí“ (3) Opravdu lež prý vyvolává svědění určitých nervových zakončení v obličeji, a když už svědí nos, není možné zadržet ruku, která zamíří k obličeji, aby tam poškrábala. Někdy toto gesto můžeme v poslední chvíli zvrátit a budeme si třít oko, či něco podobného. Potom tu máme tření ucha, které znamená, že už jsme toho slyšeli dost. Škrábeme-li se ukazováčkem za uchem, značí to pochyby a nejistotu. Je zajímavé, že se poškrábáme skoro vždy pětkrát. Bubnování prsty se často chybně vykládá jako nuda, ale ve skutečnosti je to znamením netrpělivosti. Přiloží-li si někdo ruce k hlavě, jedná se o zkoumání a hodnocení, nesmí si ovšem hlavu podpírat, to je jednoznačným signálem nudy a nezájmu. Když spočívá ruka na tváři značí to skutečný zájem a míří-li ukazováček směrem ke spánku, přidal se k němu kritický odstup. Tře-li si někdo bradu, znamená to, že zvažuje situaci. Tření nehtů prozrazuje myšlenku, která „bolí“.
Zkříží-li Váš partner ruce na prsou, překříží-li k tomu ještě nohy a zakloní se (jak jste to mohli pozorovat u našeho premiéra Zemana) znamená to: Ne, takhle ne!
Kdo se zakloní do opěradla židle a sepne ruce za hlavou(což je autokratické gesto), budí dojem, že má pro všechny problémy jediné řešení. Toho využívají např. právní zástupci, kteří tímto gestem naznačují klientům, že mají vše pod kontrolou.
Vedoucí roli ve všech těchto gestech rukou má palec. Představuje sílu osobnosti dává najevo sebejistotu. Kdo je sebevědomý, ten palec odtahuje.(např. u kapes u kalhot) Kdo tento palec odtáhne až do maxima, značí to až povýšenost."

Práce pro předmět Úvod do psychologie - Západočeská univerzita v Plzni.