1.	Situace v ČSR (obyvatelstvo, průmysl, doprava)

2.	Poválečné období (1919-1924), celkové podmínky

2.1	Vývoj zahraničního obchodu

3.	Vývoj zahraničního obchodu

3.1

1924-1929

3.2

1929-1937

4.	Skladba a územní orientace

4.1	Územní rozdělení zahraničního obchodu do roku 1929

4.1.1

Nástupnické státy bývalé Rakousko-Uherské monarchie

4.1.2

Německo a německé přístavy (Hamburk, Brémy)

4.1.3

USA a státy západní Evropy (GB, Francie, Itálie, Švýcarsko)

4.1.4

Ostatní země

“ Vývoj zahraničního obchodu
Poválečné období (1919-1924), celkové podmínky
Na konci války byl Československý průmysl v krizi, kterou způsobila právě ukončená válka. Byl celkový nedostatek surovin pro výrobu a to i z domácích zdrojů, stroje byly neudržované, bylo málo pracujících v produktivním věku, během války se neinvestovalo do nových technologií. Jedinou výjimkou byl zbrojní průmysl, který byl během války podporován.
Zahraniční obchod byl ihned po válce silně omezován a to hlavně administrativními prostředky. Státy prováděly tzv. „reglementaci“, to znamená, že vydávala povolení na dovoz i vývoz. Stát tak kontroloval celý zahraniční obchod. Reglementace byla zavedena za války a většina evropských zemí v ní pokračovala i bezprostředně po válce. Státy si tak chránily vlastní poškozené hospodářství. Reglementace zahraničního obchodu tak byla dlouho používána jako účinné protekcionistické opatření.
Součástí reglementace bylo v Československu zřízení povinných syndikátů. Ty byly určitým mezičlánkem mezi státy a podniky. Syndikáty vznikly dle odvětví. Jejich úkolem bylo shromažďovat suroviny a dělit je mezi podniky. Často měly také monopol na vývoz v daném odvětví. Syndikáty se ale neosvědčily a byly po nedlouhé době zrušeny.
Některé výnosné zboží také vyvážel přímo Čs. stát pomocí státních monopolů zisk používal k financování státních potřeb. Takto např. získal mladý Československý stát v letech 1918-1921 přibližně 5 mld. Kč za vývoz cukru.
Od roku 1920 byla reglementace pomalu odbourávána. Zásluhu na tom má poválečná krize, která vedla k uzavírání mezinárodních dohod. Uvolňování bylo rychlejší u vývozu, kde už roku 1921 nebylo povolení třeba u 72 % položek sazebníku, krátce na to byl vývoz uvolněn úplně. Dovoz byl uvolňován mnohem pomaleji. Hodnoty 72 % bez potřebného povolení dosáhl až roku 1925, zcela uvolněn ale nebyl nikdy.
Dalším ochranným opatřením bylo clo. Československá vláda převzala vysoký celní sazebník bývalé Rakousko-Uherské monarchie a tato cla z důvodu inflace byla dále zvýšena.

Vývoj zahraničního obchodu
V roce 1919 převyšoval byl dovoz vyšší než vývoz, jednalo se ale hlavně o dovoz potravin a surovin pro vyčerpané hospodářství. Již v roce 1920 se Československý průmysl vzpamatoval a vývoz začal převyšovat dovoz. Tomu napomáhala velká inflace, která postihla Čs. Korunu, a poválečná vyprázdněnost všech trhů. V roce 1922 ale zasáhla i Čs. export poválečná hospodářská krize. Propadu celého zahraničního obchodu napomohla i nevhodná měnová politika nové vlády, která z prestižních důvodů posilovala Čs. Korunu. V roce 1923 nastal hluboký propad Říšské marky, což způsobilo levnější dovoz z Německa. Deflace měla další neblahý následek v tom, že v nástupnických státech začala být naše měna brána jako tvrdá, tedy nedostatková. Státy se také začaly industrializovat, čímž poklesla možnost exportu do těchto zemí do budoucna. Růst zahraničního obchodu pokračoval dále od roku 1924, čemuž pomohl souhrn několika faktorů. Jednalo se o ukončení posilování naší měny, ukončení poválečné hospodářské krize a obsazení Porúří francouzsko-belgickým vojskem, v důsledku čehož přestalo jedna z nejprůmyslovějších oblastí evropy dočasně produkovat zboží.

1924-1929
Od roku 1924 rostl obrat Čs. zahraničního obchodu. Jednalo se o výsledek celosvětového rozvoje mezinárodního obchodu. V roce 1929, tedy v roce největšího obratu Československo zahraničního obchodu představoval export 46% HNP. Ve 20tých letech ale začala růst konkurence – hlavně z Německa a začala obsazovat i trhy v Jihovýchodní Evropě, které byly dosud doménou Československých podniků. Českoslovenští exportéři nahrazovali ztrátu těchto trhů navazováním kontaktů ve vzdálenějších, ale méně stabilních trzích (Jižní Amerika, Afrika). Rozvíjel se také ale export do Západní Evropy, USA čí Skandinávie. Největší problém Čs. průmyslu byla malá specializace výrobců a z toho vyplývající malá racionalizace výroby, která se tak prodražovala.
Zahraniční obchod hlavně s JV Evropou také výrazně ovlivnil nový celní sazebník na agrární výrobky z roku 1926, který výrazně omezil dovoz z těchto převážně agrárních zemí. Tyto země tak neměly čím platit za naše výrobky a také v mnoha případech zavedly odvetná cla.
Stále také zůstávala vysoká cla na dovoz průmyslových výrobků. V roce 1927 byla průměrná výše celní sazby 31 %. Z toho u železa až 50%.Tato výše se může zdát šokující, ale je třeba si uvědomit, že vysoká celní ochrana vlastního trhu byla v meziválečném období obvyklá. Přesto měla Československá republika nejvyšší cla z celé střední Evropy. Od roku 1927 začínají v mezinárodním obchodě převažovat liberální myšlenky. Snaha o odstranění překážek v mezinárodním obchodě ale ukončila Velká hospodářská krize."

Čistý text dosahuje cca 5 stran. Práce obsahuje tabulky a grafy.