1.	Něco málo z historie

a) Sigmund Freus

2.	Popis psychoanalýzy a průběhu terapie

3.	Předpoklady terapie

" Rozeberme jednotlivé body podrobněji:
1) Psychoanalytici předpokládají, že duševní poruchu lze prospěšně studovat na úrovni psychologické příčinnosti: reprezentace minulé zkušenosti, její interpretace a vědomý či nevědomý význam určují reakci jedince na vnější svět a schopnost se na něj adaptovat. Důraz na psychickou příčinnost nutně neznamená, že psychoanalytici neberou dostatečný zřetel na jiné roviny analýzy psychiatrických problémů, jako jsou např. biologické, rodinné či širší sociální faktory, nebo že jim nevěnují patřičnou pozornost. Přesto však psychoanalytik chápe psychiatrické problémy – ať už jsou svou podstatou genetické, konstituční či sociálně způsobené – jako smysluplný důsledek dětských přesvědčení, myšlenek a pocitů, což znamená, že jsou vhodné pro psychoterapii. Vysvětlování jednání jedince jeho duševními stavy (myšlenkami, pocity, přesvědčeními a touhami) je nedílnou součástí praktické psychologie, kterou běžně používáme. Je možné, že rozšíření tohoto modelu na nevědomě zaujímaná přesvědčení a pocity, bylo Freudovým největším objevem.
2) Předpokládá se, že složité nevědomé duševní procesy jsou odpovědné za obsah vědomého uvažování a chování. Zvláště nevědomé uvažování a chování. Zvláště nevědomé fantazie spojené s přáními pudového uspokojení (minulé slasti) či bezpečí motivují a určují chování, ovlivňují regulaci a schopnost vyrovnat se se sociálním prostředím. Psychoanalytici zastávají názor, že nevědomá ideace vytváří emoční stavy, které řídí a organizují duševní funkce.
Zkušenost, kterou já získá s druhými, je internalizovaná a vede k vytvoření struktur reprezentace interpersonálních interakcí. Tyto na nejjednodušší úrovni vytvářejí očekávání o chování druhých, ale ve složitější podobě určují „tvar“ reprezentací já a druhého a v kombinaci obojího tvoří vnitřní svět jedince."

Práce je psána formou souvislejších bodů. Součástí práce je i poznámkový aparát.