1.

Úvod

2.	Hooligens – kdo jsou

a) Historie

3.	Hooligans – některá vysvětlení jevu

a) Psychologizující koncepce
b) Tailorova teorie
c) Subkulturní přístupy
d) Rituál

4.	Chelsea Headhunters

5.	Hooligans a média

6.	Prevence a potlačování fotbalového násilí v Anglii – britský model

7.	Subkultura hooligans a rizika

8.

Závěr

9.	Použitá literatura

"Hooligans – některá vysvětlení jevu
Sociální vědci se věnují fenoménu hooligans přibližně od 60. let. Od té doby vzniklo několik teorií vysvětlujících chování radikálních fotbalových fanoušků.
Psychologizující koncepce
Jedna z prvních teorií dává vinu za násilnosti agresivním a nepřizpůsobivým jedincům, kteří jsou v malém procentu součástí každé společnosti. Fotbal a rvačky s ním spojené pro ně znamená vypořádávání se s vlastními problémy, frustracemi a kompenzaci násilnických sklonů. Zastáncem této teorie je například britský psychiatr John Harrington. Ten ve své zprávě navrhuje jako vhodné řešení přísné oddělení násilnických diváků od ostatních.
Tyto psychologizující teorie byly ovšem později kritizovány, protože se prokázalo, že mezi příslušníky fotbalových hooligans jsou i lidé, kteří nemohli být považováni za nepřizpůsobivé nebo abnormálně agresivní. Tato orientace na psychologii výtržníků způsobila opomíjení sociálních aspektů.
Tailorova teorie
V roce 1971 přiš sociolog Ian Tylor s novou teorií. „Tylor vycházel z předpokladu, že fotbal, jakožto tradiční zábava pracující třídy, prochází procesem komercionalizace, a instituce lokálního fotbalového klubu a její význam se odcizuje od pracující třídy, tedy od své původní fanouškovské základny.“ (Beyer, 2002)
Dříve byl fotbal pro pracující třídu typickou výplní volných víkendů, pro které bylo charakteristické minimum povinností a snížená sociální kontrola – time out. Komercionalizace však způsobila, že do popředí fotbalových klubů se dostali finančně lépe zajištění lidé než příslušníci pracující třídy, a fotbal se tak pozvolna stává doménou elit. Tylor násilí považuje za reakci nižších tříd na ztrátu svých tradičních hodnot a institucí.
Tato teorie se jistou dobu zdála být postačující. Záhy se ovšem potvrdilo, že zdaleka ne všichni příslušníci hooligans jsou zároveň členy pracující třídy. Mezi fotbalovými výtržníky se objevovali lidé ze středních a vyšších stříd, studenti universit a vzdělaní lidé, ekonomové a právníci. Zmiňme třeba vůdce Chelsea Headhunters, právníka Terryho Lasta. Nicméně výzkumy a statistiky stále ukazují, že značná část výtržníků je ze sociálně slabších vrstev. Velký vliv má tíživá sociální situace, alkoholismus a nezaměstnanost. I toto tvrzení lze ovšem napadnout argumentem, že do policejních statistik se nedostane skutečná špička gangu, ale pouze řadoví bojovníci. Na sociální postavení uvnitř gangu pak může mít vliv sociální status ve společnosti.
Subkulturní přístupy
V poslední době se jako nejvhodnější a nejobecnější přístupy ukazují subkulturní teorie. Hooligans tedy začali být zkoumáni jako specifická subkultura. Definujme si subkulturu jako část většího společenského celku, jež vykazuje značné množství společných znaků odlišných od většinové kultury. Pokud jsou tyto znaky přímo v rozporu s hodnotami, které většinová kultura uznává, mluvíme o kontrakultuře. Domnívám se, že hooligans můžeme nazvat kontrakulturou."

Součástí práce je obrázek a přepis několik písní.