1.

Dětství

2.	Emigrace do Británie, diplomatické aktivity otce

3.	Návrat do Čech

4.	Emigrace do USA

5.	Studium a počátky diplomatické kariéry

6.	Clintonova volební kampaň

7.	Velvyslankyně USA v OSN

8.	Postoj ke Kubě a Srbům

9.	Úspěchy na půdě OSN

10.	Ministryně zahraničí

11.	Dovětek – jaké je opravdu, vztah k ČR

“Zatímco její otec jako pracovník československé exilové vlády bojoval proti Hitlerovi (požíval plné důvěry prezidenta Beneše i Jana Masaryka), šestiletá Madeleine nastoupila do školy. Vysvědčení z roku 1943 ji charakterizuje jako bystrou a živou žačku, která se snadno učí a dobře si látku pamatuje. Známky měla dobré, jen ze zeměpisu kupodivu téměř propadala.
Pokřtěná a vychovaná byla jako katolička, a jak dnes tvrdí, o svém židovském původu se dozvěděla teprve nedávno, když Michael Dobbs z listu Washington Post uveřejnil reportáž, ze které vysvítalo, že se její prarodiče a několik dalších příbuzných stalo oběťmi holocaustu.
Po válce se Korbelovi vrátili do Československa. Tatínek se stal velvyslancem ČSR v Jugoslávii a pracoval pro mezinárodní komisi OSN pověřenou dělením Kašmíru mezi Indii a Pákistán. Zde při svém působení Korbel vytušil, kam vývoj v části Evropy osvobozené Rudou armádou směřuje. Po komunistickém převratu v únoru 1948 nezbylo velkému zastánci demokracie než emigrovat znova, tentokrát do USA. Spojenci tehdy dali od východní Evropy ruce pryč a nechali ji napospas Moskvě. Na tohle Albrightová nikdy nezapomněla, a proto také tak vášnivě obhajuje rozšíření NATO.
V roce 1948 se tedy Korbelovi dostali do Spojených států. Z New Yorku brzy přesídlili do coloradského Denveru, kde se Korbel stal profesorem politologie na zdejší univerzitě. Po absolutoriu na prestižní Wellesley College, kterou o něco později navštěvovala i Hillary Clintonová, se Madeleine vdala za Josepha Medilla Patersona Albrighta, novináře a dědice mocného tiskového impéria. V roce 1961 se Madeleine narodila dvojčata - Alice a Anne, o šest let později další dcera Katharine. Otcovy aktivity ovlivnily Madeleine natolik, že se vrhla na studium politických věd v Massachusetts a veřejného práva a nauky o státu na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. To bylo v době, kdy její dvojčata ležela v inkubátoru. Madeleine vstávala v půl páté ráno a dokonce se učila i rusky. Svou disertaci věnovala úloze tisku v Československu v roce 1968. Od té doby se datuje její přátelství s Václavem Havlem. Na univerzitě se její politické postoje vytříbily. Když se připravovala na doktorát (který získala v roce 1976), byl jejím konzultantem rodilý Polák Zbigniew Brzezinski, jenž v Demokratické straně patřil k nejtvrdším zastáncům studené války. Další dva roky pak pracovala pro Edmunda Muskieho, demokratického senátora za stát Maine, který ji zasvětil do tajů praktické politiky. Když pak po vítězství Jimmiho Cartera nastupoval Brzezinski do Bílého domu, vzal ji s sebou. Měla na starosti vztahy s Kongresem a stala se prostředníkem mezi věčně znesvářenou Radou pro národní bezpečnost (NSC) a ministerstvem zahraničí, jemuž Muskie šéfoval.
Tehdy se poprvé začala pohybovat ve světě diplomacie, ovládaném muži, kde se podle ní ženy musí naučit skákat mužům do řeči. V osobním životě se jí nedařilo, musela se vyrovnat s tím, že ji v roce 1982 manžel po třiadvacetiletém soužití opustil kvůli jiné ženě.
V roce 1992 ji Anthony Lake, jeden z Clintonových hlavních poradců pro otázky zahraniční politiky, pozval k účasti v prezidentské volební kampani. Na Clintona udělala takový dojem, že jí po volbách nabídl funkci velvyslankyně Spojených států při OSN. Kvůli nekonformnímu vystupování a ostrému jazyku se nejednou dostala do sporu se svými kolegy na tomto mezinárodním fóru. Jeden z nich jí dokonce poslal koště pro čarodějnice.
Když ji pak Clinton jmenoval také vedoucí štábu pro spolupráci s NSC, využila svých znalostí chodu státního aparátu a podařil se jí husarský kousek: jako americká velvyslankyně v OSN si vydobyla rovnocenné místo v kabinetu s právem účastnit se všech zasedání NSC. Získala tak možnost spolurozhodovat o otázkách zahraniční politiky a brzy jim vtiskla svou pečeť. V té době si také umínila, že pokud Clinton zvítězí i v následujících volbách, bude se ucházet o křeslo ministryně zahraničí."

Obsahuje fotografii a autogram.