1.

Úvod

2.	Posouzení kriminality ve společnosti

3.	Dva druhy pozitivní solidarity

4.	Dělba práce

a) Její rozvoj
b) Vědecké názory na dělbu práce

3.	Tři formy dělby práce

a) Anomie
b) Nátlaková dělba práce
c) Jiné abnormální dělby práce

"- (III.) 3 typy abnormálních forem práce
1. anomie
- průmyslové a obchodní krize
- vztah dělníka a zaměstnavatele (dříve v jednom cechu, dělník bydlel u mistra, měli blízký vztah X doba Marxe)
- dříve se věda dala obsáhnout celá jedním učencem, nyní ne, a tak může postrádat jednotu
- vláda: je třeba nějakého zaštítění, ale žádná instituce nemůže rozumět všem oblastem a tudíž udávat všechna pravidla
- filozofie nedokáže vysvětlit obecné vědecké zákony, věda nelze nějak zaštítit, aniž by byla fakta pozměněna, proto je plno specializovaných detailně propracovaných oborů, avšak izolovaných od ostatních – „Filozofie je něco jako kolektivní vědomí vědy a i zde platí, že role kolektivního vědomí s postupující dělbou práce slábne.“ (str.306)
- dělbe práce je vytýkáno, že je člověk strojem o jednom stereotypním úkonu. Jenže od stroje se liší tím, že má být v kontaktu se spolupracovníky, sledovat příbuzné obory, zařadit svůj úkol do širších souvislostí, znát svůj cíl a vědět, proč je právě jeho práce důležitá, být si vědom jejího smyslu
2. nátlaková dělba práce
- třídy: lidé mají práci určenu, nemohou si ji zvolit, a dělají třeba něco, co jim nejde, i když by jim šlo něco jiného lépe – neefektivnost; přirozené vlohy a schopnosti potlačeny - lidé nemají z práce takovou radost
- smlouvy by měly být dobrovolné a spravedlivé a měly by se dodržovat bez použití nátlaku
- některé funkce nedávají dostatek prostoru pro individuální aktivitu, každý by měl být dostatečně zaměstnán (  nenudí se, cítí se užitečný a potřebný)"

Psané v poznámkách.