1.	Základní poznatky o barvách aneb co nám zanechali velikáni minulosti

2.	Uspořádání barev a různé modely

3.	Komplementární barvy

4.	Vzájemné působení barev

5.	Smyslový účinek barvy

Použitá literatura

"2. Uspořádání barev a různé modely

Při rovnoměrném uspořádání barev leží primární barvy na rozích rovnostranného trojúhelníku, právě tak jako sekundární barvy vzniklé jejich mícháním. Barevný kruh má úkol zobrazovat vztahy mezi barvami, mají být objevena ona barevná seskupení, v nichž se dají všechny části lehce a harmonicky navzájem spojovat. Jak barevný kruh, tak i barevný trojúhelník nedostačují, aby vyjádřily mnohostranné vztahy mezi tmavým a světlým, protože neberou v úvahu do svých operací bílou a černou. Proto rozšířil Klee barevný trojúhelník přidáním bílé a černé na pětiúhelníkovou elementární neboli totální hvězdu barevných rovin. Ta znázorňuje podstatné vztahy mezi barvami, jejich zjasňováním a ztemňováním i různými stupni šedi. Vycházejíc z červené, modré, žluté, bílé a černé základny, obdržíme vedle sekundárních barev i různé hodnoty světlosti a tmavosti.
Mezi různými podobami uspořádání, jako jsou trojúhelník, šestiúhelník, kruh nebo hvězda, nemůže být žádné z nich považováno za obecně platné. Který z mnoha systémů je použit, závisí na tom, co se má znázornit. Protože barva je určena přinejmenším třemi dimenzemi – barevným tónem, světlostí a sytostí, došlo se k tomu, aby se změnily plošné modely na prostorové, jako např. Rungeho barevná koule nebo romboedr Haralda Kupperse.
Romboedr poskytuje podle Kupperse názorné vysvětlení zákona mísení barev v souladu se zákonitostmi, podle nichž pracuje zrakový orgán.

V nulovém bodě je černá (N) – východisko systému.
Na špičce je bílá (B) – spojení všech tří původních barev.
Na ostatních rozích je šest základních barevných barev.
Osa tělesa procházející N a B je osou šedi barevného prostoru.
Platí zde tedy fialová plus oranžová se rovná fuschinově červená,
fuschinově červená plus žlutá se rovná bílá."

Práce je doplněna o obrázky.