1.	Složení husitských vojsk

2.	Výzbroj husitských vojsk

3.	Taktika husitských vojsk

Resumé
Použité zkratky
Použitá literatura

"Polní vojska se oddělila od svých mateřských svazů hlavně po stránce správní. Městské svazy tvořily hospodářskou základnu i přirozenou základnu doplňování stavu vojsk. Obyvatelé městských svazů se věnovali zemědělské a řemeslné výrobě jen v případě potřeby, při obraně měst či rozhodujících bitvách, byli povoláni do boje. Domácí vojska měla své vlastní hejtmany, kteří ovšem podléhali vrchnímu hejtmanu, jímž býval pravidelně hejtman vojska polního. Domácí vojska tak poskytovala mocnou zálohu a oporu vojskům polem pracujícím.
Poněkud odlišné poměry byly v Praze. Statut o vojenské povinnosti rozděloval město na čtyři čtvrti, které se ve vykonávání vojenské služby na výpravách mimo město střídají. Každý, chudý či bohatý, byl povinen osobně táhnout na vlastní náklad. Účastníci byli osvobozeni od dvou příštích berní. Vedení vojenských výprav bylo svěřeno dvěma hejtmanům, jednomu z rady a jednomu z obce. Stále častěji si měšťané platí i žoldnéře. Po smrti Jana Želivského počet žoldnéřů ještě stoupá. Sloužili za žold v penězích nebo za držení statků, propůjčených jim Prahou. Stálejší žoldnéřské skupiny se tak staly základem vojska, k němuž se v čas potřeby, k větším tažením, připojovala městská hotovost se svými hejtmany podle čtvrtí a sedláci poddanských vsí. V pozdějších letech se už nesetkáváme v Praze se společným „nejvyšším hejtmanem“, jen s hejtmany jednotlivých měst pražských, kteří veleli žoldnéřům i městské hotovosti na jednotlivých výpravách.
Bylo nějaké stálé společné velení husitských branných sil? Odpověď zní nebylo. Rozmanité třídní složení jednotlivých vojsk a branných sil a různost zájmů, která zejména pražská vojska oddělovala velmi často od polních vojsk, nedovolovala také vytvoření stálého vojenského orgánu. Tak se společný orgán tvořil příležitostně a podle okamžité potřeby. Pražané vytvořili společnou vojenskou a politickou radu, která pak zvolila dvanáct hejtmanů, kteří měli za úkol připravit a řídit obranu města. Vedoucí roli zde měl nepochybně Jan Žižka, kterému se přisuzuje zřízení srubů a opevnění na Vítkově. Společným velitelem spojených husitských vojsk byl Jan Žižka zřejmě koncem roku 1421 a počátkem roku 1422 v boji proti Zikmundovi u Kutné Hory a Německého Brodu. Tak se stal Žižka na čas vrchním velitelem husitských vojsk. Po Žižkově smrti však nastala jiná situace. Tam, kde se vojska spojovala ke společným akcím, řídila jejich operace skupina vrchních hejtmanů zúčastněných vojsk. Operace byly předem připraveny a hejtmanská rada se zásadně lišily od křižácké. Proti křižácké desorganizaci a rozporům tu stojí pevné velení husitských vojsk, jdoucí cílevědomě za svým cílem."