1.

Úvod

2.	Kniha první - Funkce a dělba práce

a) 1. kapitola
b) 2. kapitola
c) 3. kapitola
d) 4. kapitola
e) 5. kapitola
f) 6. kapitola
g) 7. kapitola

3.	Kniha druhá - Příčiny a podmínky

a) 1. kapitola
b) 2. kapitola
c) 3. kapitola
d) 4. kapitola
e) 5. kapitola

4.	Kniha třetí - Abnormální formy

a) Anomie
b) Nátlaková dělba práce
c) Jiné abnormální formy

5.

Závěr

6.

Shrnutí

Použitá literatura

"V. kapitola ( Progresivní povaha organické solidarity a její důsledky)
I.V.V. Všechny náboženské ideje a city vykazují jedinou všem vlastní vlastnost: jsou společné určité skupině lidí, žijící společně. Z toho také vyplývá, že náboženský charakter je získáván jedině pomocí silného přesvědčení, jež sdílí určité společenství lidí.
Podíl, jež v životě společnosti zaujímá náboženství, se neustále zmenšuje. Dříve bylo náboženství schopné v sobě zahrnout politické, ekonomické, vědecké a v neposlední řadě náboženské funkce, většina z nich se postupem času začala vyvíjet samostatně a získala výrazněji světský charakter.
„ Bůh byl, můžeme-li to tak vyjádřit, zpočátku přítomen ve všech lidských vztazích a postupně se z nich vytrácí. Zanechává svět lidem a jejich sporům.“ (str.145)
Kolektivní představy jsou stále méně určité a to má za následek snížení počtu pořekadel a přísloví. Národy, jež neučinily velký civilizační pokrok vlastní bohatou sbírku přísloví, jež je stále doplňována.
Individualismus je fenomén, jež nemá nikde začátek a vyvíjí se v průběhu celých dějin. V době stále více vytrácejícího se náboženského charakteru víry a praxe, se individuum stává předmětem jistého druhu náboženství.
Mechanická společnost ani v místech, kde je nejodolnější, nedokáže spojit lidi stejnou silou jako dělba práce. Společenská solidarita se tedy potupně stává výlučně organickou.
„Je to dělba práce, která postupně stále více plní úlohu, kterou dříve zastávalo společné vědomí; především ona je silou, která udržuje uskupení vyšších společenských typů pohromadě.“ (str.149)
Dělba práce, jek se postupně ukazuje, má i jinou funkci, než jí přisuzují ekonomové.

VII. kapitola ( Organická solidarita a smluvní solidarita )
I.VII.I. Dělba práce podstatným způsobem ovlivňuje společenskou harmonii. Je charakteristická spoluprací, jež nastává tím, že jsou každým jedincem sledovány jeho vlastní zájmy.
I.VII.II. Smluvní vztahy se násobí v tak vysoké míře, v jaké se objevuje společenská dělba práce ve společnosti. Rozvíjí se však i vztahy, jež smluvní nejsou. V této části je podrobněji rozebráno smluvní právo ( historie manželství, adopce, směny….). Instituce, jež byla po staletí pro společnost nezbytná, je s největší pravděpodobností pro danou společnost trvale nepostradatelná. Každý z nás je zde, tedy na světě, příliš krátkou dobu na to, aby mohl rozhodnout zda je stav, jež je charakteristický pro danou společnost v určitém období, nezdravý a náhodný nebo spíš běžný a definitivní."

Práce obsahuje přímé citace z textu knihy, celkové je potřeba upravit grafické zhotovení práce.