1.	Faktory ovlivňující akceptaci učitelova působení

1.1	Asymetričnost vztahu

1.2	Počet žáků

1.3	Klima třídy

1.3.1

Vnímání klimatu třídy

1.4	Sociokulturní prostředí studentů

1.5	Feminizace školství

1.5.1

Dohánění látky při pečlivosti učitelek

1.6	Nervová labilita učitelů

2.	Typologie přístupu k žákům

2.1	Marchand (beztvaré, napjaté a harmonické vztahy)

2.2	Caselmann (logotrop, pajdotrop)

2.3	Zaborowský (přísně autokratický, povědomě autokratický, liberální a demokratický učitel)

2.4	Anderson (dominantní, integrativní učitel)

“ Nepříznivá situace, ovlivňující výrazně menší akceptaci učitelova působení na žáky, zejména starší, má jistě i řadu objektivních příčin. Kromě asymetričnosti pedagogické interakce, ovlivněné různým postavením a různými rolemi účastníků interakce, bychom mohli uvést i některé další okolnosti, které se nesporně objektivně podílejí na tomto neuspokojivém stavu.
Patří mezi ně i situace, kdy průměrné počty žáků ve třídách jsou vysoké a učitel tak nemůže dostatečně při menším počtu vyučovacích hodin, které ve třídě učí, žáky často poznat i jménem, natož aby mohl zvolit individuální přístup ke každému jednotlivci. (Ve školním roce 89/90 se např. průměrné počty žáků ve třídě pohybovaly v celé republice na zákl. školách v hodnotě 28,4 na gymnáziích 33,5 a na středních odb. školách 31,4, přičemž na pražských školách byly průměry ještě zhruba o 2-3 žáky vyšší). Za těchto okolností dochází výrazně častěji k interakci učitel – třída, nikoliv žák a u řady žáků je interakce s učitelem vlastně zprostředkována atmosférou a klimatem třídy, pod jehož vlivem zaujímá postoje k učiteli.
Vliv celkového klimatu třídy na interakci učitel – žák je vždy velký. Prakticky každý žák v té, či jiné míře je jím ovlivněn a vnitřně respektuje, nebo aspoň vnímá souhrnné postoje svých spolužáků. Kvalita interakce je tím výrazně ovlivněna. Záleží i na sociokulturním prostředí, jak tato interakce probíhá. Tak např. z komunikace s americkými kolegy, kteří lektorsky působili u nás, jsme získali zajímavý poznatek a rozdílech reakcí amerických studentů a jejich československých kolegů na různé pedagogické situace, ovlivněné právě tradicemi sociokult. prostředí. Zatímco američtí studenti usilují o to, aby se prosadili, aby svojí aktivitou nejen na sebe upozornili, ale získali co nejvíce informací, protože vzdělání jim umožní lepší uplatnění v životě, mentalita našich studentů je zcela opačná. Aktivita a snaha o lepší, bližší a hlubší kontakt s učitelem je považována za šplhounství, něco nepatřičného a nevhodného. Proto nezřídka i někteří studenti, kteří by chtěli prohloubit svůj kontakt s učitelem, nebo projevit aktivitu větší, než je u nás zvykem, raději regulují své jednání, aby zcela neztratili své pozice mezi kolegy.

Tyto zakořeněné způsoby myšlení, chápající vztah učitele a žáka spíše jako vztah dvou soupeřů, jako vztah spíše kontradiktorický, souvisejí hlouběji s mentalitou průměrnosti, která byla součástí filosofie rovnostářství s omezením všech, kteří tak, či onak se odchylovali a převyšovali v něčem ostatní, výrazně podporovanou i minulým režimem, který nechtěl lidi samostatně uvažující."