1.

Úvod

2.	Počátky vývoje češtiny – staroslověnština

3.	Počátky Českého státu – primitivní pravopis

4.	Spřežkový pravopis a Husova reforma

5.	Jednota bratrská

6.	Pobělohorská doba – „doba temna"

7.	Národní obrození

8.	Přelom 19. a 20.století – Jan Gebauer

9.	Meziválečné období

10.Od protektorátu až po současnost
11.Závěr
12.Použitá literatura

"6,Pobělohorská doba – „doba temna“
Po porážce českých vojsk na Bílé Hoře v roce 1620 se vývoj češtiny velmi zpomalil. Čeština začala mizet ze šlechtických okruhů a měst a většina české inteligence odcházel do ústraní. V roce 1627 bylo vydáno Obnovené zřízení zemské, které jako druhý úřední jazyk vedle češtiny zrovnoprávnilo němčinu. Ta začala češtinu postupně vtlačovat i v běžném životě šlechty a měšťanstva. Obyvatelstvo bylo navíc zdecimováno 30tiletou válkou a morovými epidemiemi. Koncem 17.století se tak česky mluvilo pouze na venkově a to ještě špatně. Za světlou výjimku můžeme považovat latinsky psanou mluvnici Václava Jana Rosy (asi 1620-1689) nazvanou Čechořečnost, seu Grammatica Linguae Bohemicae z roku 1671 a především pak dílo Bohuslava Balbína (1621-1688). Jeho dílo Obrana jazyka slovanského, obzvláště českého mohlo ale tiskem vyjít až o téměř sto let později v roce 1775. V této době se navíc objevují tzv. jazykoví brusiči – puristé. Ti se snažili vytvářet neohrabané neologismy. Jejich výrazným zástupcem byl například Matěj Václav Šteyer, který napsal dílo Brus jazyka českého. V průběhu 18.století se pak situace češtiny neustále zhoršovala. Jezuitské ničení Libris prohibiti znamenalo ztrátu většinu česky psaných knih rozšířených mezi lidem – známý je tvrdý postup jezuity Antonína Koniáše. Čeština se vytrácela i ze škol a univerzit a 16.října 1747 dokonce Marie Terezie vydala reskript s výzvou, aby se zlepšila kvalita výuky na pražské univerzitě. Ta se ale minula účinkem a tak se vyučování českého jazyka dokonce v roce 1752 přesunulo do Vídně na Tereziánskou rytířskou akademii. V Praze se samostatná katedra českého jazyka otevřela až v roce 1791 pře korunovací Leopolda II. V roce 1773 došlo navíc k oficiálnímu zákazu jezuitského řádu, což vedlo k rozpadu stávajícího školního systému a jeho nahrazení novým světským systémem v roce 1774. Ten ale znamenal výraznou redukci stávajících gymnázií a univerzit a uvedl češtinu do ještě hlubší krize. Koncem 18.století se ale situace pomalu začíná obracet a čeština se začíná stávat novým předmětem zájmu nových českých umělců – začíná období Národního obrození."

Práce potřebuje úpravu grafického provedení, ale je doplněna o rozsáhlý poznámkový aparát.