1.

Úvod

2.	Pedagogicko organizační problematika

2.1.	Vývoj malotřídní školy od doby vzniku ČSR

2.2.	Současná situace malotřídních škol

3.	Vytváření pedagogické koncepce moderní malotřídní školy

3.1.	Optimalizace vyučovacího stylu učitele

3.2.	Problematika skupinové práce v malotřídní škole

4.	Malotřídky a školní vzdělávací program

5.

Závěr

6.	Seznam použité literatury

"1.2. Současná situace malotřídních škol

I přes snahy o školskou konsolidaci se prokázala potřeba a oprávněnost našich malotřídních škol.
Malotřídní škola plní v současné měnící se vesnici významné poslání společenské, kulturní, mravní, inteligenční i osobnostně rozvíjející. Stává se centrem, které významně ovlivňuje sociální dynamiku obce. Současně svou otevřeností a sílícím důrazem na multikulturní výchovu překračuje regionální rámec vesnice.
Nelze tedy nahlížet na snahu obcí obnovovat své zrušené malotřídní školy jen jako na prosazování úzkých lokálních zájmů. Je nezbytné přihlížet k celkovému sociokulturnímu vývoji, ve kterém se v současném údobí postmodernismu nabízí možnost z více variant.
Z organizačního hlediska je preferována zejména dvojtřídní škola /která, jak jsme ukázali, byla v české historii nejčastějším typem/. Složitost práce s pěti ročníky ve dvou třídách pravděpodobně povede ke snaze této školy kooperovat s ostatními školami, tak, aby mohly být v každé třídě jed dva ročníky. Jednotřídní škola s pěti ročníky a svou příznačnou sociální izolovaností jediného učitele přestává být perspektivní.
Pro malotřídní školu bylo a zůstává příznačné její formálně organizační a prožitkové svérázné působení.

2. Vytváření pedagogické koncepce moderní malotřídní školy

2. 1. Optimalizace vyučovacího stylu učitele malotřídní školy

Důraz na styl práce malotřídní školy je ovlivněn nejen vnějškově patrnou složitostí jeho práce s několika věkově rozrůzněnými odděleními žáků v jedné třídě. Vyplývá především z prožívané učitelské odpovědnosti a s ní spojeného počtu nejistoty zda je jeho působení na žáky skutečně optimální.
Učitel, který pracuje např. přímo s jedním oddělením své třídy, musí mít zainteresovaný přehled o práci žáků, kteří v té době pracují různým tempem samostatně. Je proto třeba, aby měl připraveny úkoly s rozšiřujícím případně prohlubujícím učivem, pro ty, kteří předčasně splnili uložený úkol. Stejně tak musí být připraven zareagovat a poskytnout pomoc samostatně pracujícímu žákovi, který se neví s řešením úlohy rady.
Toto náročné rozdělování své pozornosti na práci každého žáka spolu s odstupňovanou pomocí je podmíněno opravdovým zájmem o každého žáka a tím i celkový pohyb vyučování vpřed.
Další dominantou optimalizace vyučovacího stylu učitele je organicky strukturovaná plynulost jeho aktivit. Práce s odděleními na malotřídní škole nemůže vést k rozdrobení vyučovací jednotky na mechanické střídání přímé a samostatné práce žáků. Je třeba vyvarovat se šablonovitého stereotypu vyučovací hodiny. Vyučovací hodiny na malotřídní škole vyžadují od učitele mnohem rozsáhlejší přípravu než na škole plně organizované.
Jsou-li např. ve třídě dvě oddělení, organizuje a řídí učitel vlastně i dva výchovné vzdělávací procesy. Přitom je možné, aby některé fáze byly v určitých případech pro obě oddělení společné."

Práce je doplněna o tabulku.