1.	Obecnost práva

2.	Vyhlašování práva

3.	Retroaktivní zákony

4.	Jasnost zákonů

5.	Rozpory v zákonech

6.	Zákony požadující nemožné

7.	Stálost práva v čase

8.	Shoda mezi úředním postupem a deklarovaným pravidlem

9.	Problém odporného udavače

"Stálost práva v čase
Snad by bylo pro občany, resp. subjekty práva výhodnější, kdyby se právo měnilo co nejméně, ale jako regulace chování ve společnosti musí být rovněž schopno odpovídat na nové skutečnosti a vývoj. Fuller toto pravidlo považuje za nejméně přípustné formalizaci v podobě ústavního omezení. V krátkosti lze říci, že by zákonodárce neměl být přehnaně „vrtkavý“, aby mohla společnost reagovat na změnu právního řádu, a neměl by zneužívat retroaktivního zákonodárství, o kterém už byla řeč.
V této souvislosti zmiňuje trvání práva podle Harta , jenž tvrdí, že účinnost práva pokračuje pouze tehdy, pokud na místo normotvůrce nastupuje jeho právoplatný nástupce. Pokud se ale k tvorbě práva dostane někdo například revolucí, právo by ztrácelo svou sílu. Fuller ovšem celou teorii vyvrací historickou zkušeností, kdy ani za dob Velké francouzské revoluce neztratily všechny zákony svou účinnost.

Shoda mezi úředním postupem a deklarovaným pravidlem
K tomu, aby pravidlo obsažené v normě, mělo požadovaný účinek, je mimo výše zmíněného také zapotřebí, aby bylo správně interpretováno odpovědnými úředníky a soudci, aby byly dodržovány prvky procedurálního právního řízení a celkově procesní právo. V kontinentálním systému vystupuje jako důležitá osoba ombudsman, př. správní soudy, u kterých už ale záleží na ochotě a finančních možnostech poškozeného.
Fuller v otázce interpretací tvrdí, že bychom se neměli zabývat ani tak úmyslem zákonodárce jako spíše zákona. Cituje soudce anglického Finančního soudu, kteří v roce 1584 takto shrnuli zásady, které má ten, kdo právo vykládá, brát v úvahu:
1. jaké bylo common law před přijetím zákona
2. jaká byla nepravost a vada, s níž common law nepočítalo
3. jakou nápravu parlament přijal, aby léčil chorobu společnosti
4. skutečný důvod nápravy; pak je úkolem všech soudců, aby vždy utvořili takovou konstrukci, která odstraní nepravost a zjedná průchod nápravě
5. přidává Fuller: jak ti, kdo se podle jeho slov musí řídit, budou rozumně chápat záměr zákona"