1.	Rodinné zázemí

2.

Vliv otce

3.	První setkání s nitroglycerínem

4.	Bezpečnost práce

5.	Soukromý život

6.	Berta Kinská

7.	Nobelovy společnosti

8.	Nobelovy cen

9.

Závěr

“ V roce 1852 se Alfred Nobel měl vrátit zpět do Petersburgu a začít pracovat pro rodinnou společnost, jejíž obrat rostl, zejména díky dodávkám pro americkou armádu. Spolu s otcem provedli experimenty, které měly vyústit v technické i komerční využití výbušné síly nitroglycerinu. Po skončení Krymské války a změně podmínek v zemi, Immanuel Nobel znovu zbankrotoval. Se dvěma svými syny – Alferem a Emilem - Immanuel opustil St. Petersburg a vrátili se do Stockholmu. Další dva synové – Robert a Ludvig – v St. Petersburgu zůstali a s obtížemi se jim podařilo rodinnou společnost zachránit a rozběhnout ropný průmysl na jihu carského Ruska. Byli velmi úspěšní a stali se jedněmi z nejbohatších lidí své doby.

Po svém návratu do Švédska v roce 1863 se Alfred Nobel soustředil na vývoj nitroglycerinu jakožto výbušniny. Několik výbuchů, z nichž jednomu (r. 1864) padl za oběť i jeho bratr Emil spolu s dalšími několika lidmi, přesvědčilo úřady, že výroba nitroglycerinu je extrémně nebezpečná. Další experimenty s nitroglycerinem byly poté v oblasti Stockholmu zakázány a Nobel byl nucen přesunout svůj výzkum na loď kotvící na jezeře Malaren. Nobela to ale neodradilo a tak byl v roce 1864 schopen produkovat nitroglycerin ve velkém. Nobel zkoušel mnoho různých přísad, aby zajistil bezpečnou manipulaci s touto výbušninou. Brzy zjistil, že když se nitroglycerin smíchá se silicemi, vznikne z tekutiny hmota, která se dá vytvarovat do podoby válečků ve vhodné velikosti podle použitého detonačního otvoru. V roce 1867 si nechal tento materiál patentovat po jménem „dynamit“. Aby bylo možno dynamit bezpečně odpálit, vyvinul Nobel také detonátor (rozbušku), který bylo možno spustit zapálením knotu. Tyto vynálezy přišly v době, kdy se začala používat vrtná hlavice a pneumatické kladivo. Díky těmto vynálezům se podařilo radikálně snížit cenu dobývání kamene, odstraňování hornin, hloubení tunelů, staveb kanálů a mnoha dalších stavebních prací. Odbyt na poli dynamitu a rozbušek rostl závratným tempem a Nobel se v této době ukázal být také schopným podnikatelem a obchodníkem.
Kolem roku 1865 vyvážela jeho Krummelská továrna poblíž Hamburku nitroglycerin do mnoha zemí Evropy, Ameriky i Austrálie. Během dalších let založil Nobel další továrny na 90 místech ve 20 zemích světa.
Ačkoliv po většinu svého života bydlel v Paříži, neustále někam cestoval. Viktor Hugo jej jednou nazval „nejbohatším tulákem evropského kontinentu“. Když zrovna necestoval necestoval nebo se nevěnoval obchodním záležitostem, velice intenzivně pracoval v některé ze svým mnoha laboratoří. Nejprve ve Stockholmu a později v Hamburku (Německo), Ardeeru (Skotsko), Paříži (Francie), Karlskoze (Švédsko) a také v San Remu (Itálie). Zaměřil se na vývoj technologie výbušnin, ale i na jiné chemické vynálezy, například vývin syntetické pryže či kůže, umělého hedvábí atd. V době své smrti v roce 1896 měl na kontě 355 patentů."