1.

Úvod

2.	Pravá retroaktivita

3.	Nepravá retroaktivita

4.	Judikatura ÚS

5.

Závěr

"4. Judikatura ÚS
Ústavní soud k otázce retroaktivity ve své judikatuře konstatuje, že principy právního státu vyžadují u každého možného případu retroaktivity jeho výslovné vyjádření v ústavě nebo v zákoně a to proto, aby byla chráněna nabytá práva. Také tvrdí, že princip právní jistoty a důvěry občana v právo zahrnuje zákaz retroaktivity právních norem, resp.jejich retroaktivního výkladu. Pro oblast trestního práva je toto upraveno v čl.40 odst.6 Listiny a čl.7 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva). Ústavní soud se také zabýval možnými výjimkami ze zákazu retroaktivity, a došel k názoru, že zatímco nepravá retroaktivita je obecně přípustná a existují jen výjimky její nepřípustnosti, pravá retroaktivita je naopak obecně nepřípustná, vyskytují se však přísně vymezené výjimky její přípustnosti. Zdůvodňuje to i názory právních teoretiků, že pravou retroaktivitu "lze ospravedlniti nanejvýše tam, kde právní povinnost pro minulost stanovená již dříve alespoň jako mravní povinnost byla pociťována". To samé je uvedeno v již zmiňovaném čl.7 Úmluvy, který nebrání retroaktivnímu potrestání lidí, kteří spáchali činy, trestné podle obecných právních zásad uznávaných civilizovanými národy. Pod těmito zásadami si lze představit hodnotový řád společnosti. Hodnoty mají nezastupitelnou funkci, jsou to jakási pravidla, díky nimž společnost existuje a efektivně funguje. Tato pravidla jsou sice občas porušována, ale v souhrnu jsou stále základní podmínkou existence společnosti a jejího vývoje. Až na tento hodnotový řád navazuje řád normativní."