1.

Úvod

2.

Vzdělání

3.	Teorie konfliktu, marxismus

4.	Vzdělání pohledem marxistické teorie

5.

Shrnutí

6.	Použitá literatura

"Vzhledem k tomu, že Marxův odkaz lze interpretovat různým způsoby, setkáváme se s různými marxistickými „školami“, které zastávají různé, někdy velmi rozdílné názory. Na základě toho, je obecně možné rozdělit je do tří skupin. Lze mezi nimi rozlišit implicitně, či otevřeně funkcionalistický přístup k historickému materialismu, marxisty ovlivněné strukturalismem (nejznámějším představitelem je Louis Althusser) a konečně skupina marxistů kladoucí důraz na aktivní a tvůrčí povahu lidského jednání. Zastánci marxismu jej však považují za celek, který kromě programu radikálních politických reforem akcentuje třídní rozdíly, konflikty, moc a ideologii (Giddens, 1999).

Vzdělání pohledem marxistické teorie
Je pravdou, že Marx nenapsal žádné dílo specificky zaměřené na výchovu a vzdělávání, nicméně tyto dva pojmy jsou v jeho teorii implicitně obsaženy. Při bližším prozkoumání jeho sebraných spisů nalezneme mnoho myšlenek týkajících se vzdělání a školství a zjistíme, že Marx považoval otázku vzdělání za velmi důležitou. V jedné ze svých knih Marx poznamenává, že za pomoci vzdělání může stát z cílů jedince udělat obecné cíle společnosti, z holého instinktu učinit mravní zásady a z přirozené nezávislosti duchovní svobodu. Vzdělání a výchovu považuje za zodpovědnost státu a za základní faktor docílení praktického komunismu (Saha, Lawrence, 1997).
Vzdělání a výchovu lze v kapitalistické společnosti považovat za nástroj, který slouží vládnoucí buržoazní třídě, třídě vlastníků a vykořisťovatelů. Třídní charakter a podmíněnost výchovy a vzdělání se projevuje tím, že jejich cíl a obsah je určován vládnoucí třídou tak, aby sloužily jejím potřebám. Je zřejmé, že při existenci dvou tříd (vládnoucí a podřízené) musí existovat i dvojí výchova a vzdělání, které mají za úkol připravit jedince pro daný společenský život podle toho, ke které třídě náleží (Kraus a kol., 1984). To nám vlastně poskytuje odpověď na základní otázku konfliktní teorie „Komu vzdělání slouží?“. Výchovný a vzdělávací systém kapitalistické společnosti umožňuje zachovat nadřazenost vládnoucí a podřazenost dělnické třídy (Saha, Lawrence, 1997).
Marx s Engelsem se nikdy nepokusili začlenit své myšlenky týkající se vzdělávání do jejich teorie kapitalismu, ani dále nerozvinuli koncept takového výchovného a vzdělávacího systému, který by nesloužil jako nástroj vládnoucí třídy. To přetrvalo jako úkol pro pozdější stoupence marxismu, které lze rozdělit do dvou skupin: strukturalisté a voluntaristé (Saha, Lawrence, 1997)."