Úvod

1.	Počátek 20. století ve Španělsku

2.	Bojující strany

a) Lidová fronta
b) Nacionalisté

3.	Vojenské spiknutí

4.	První fáze války

a) Interbrigadisté

5.	Druhá fáze války

a) Guernica

6.	Třetí fáze války

7.	Konec války

Závěr
Poznámkový aparát
Seznam literatury
Seznam příloh
Přílohy

" I. Počátek 20. století ve Španělsku
V roce 1902 1) začal ve Španělsku vládnout král Alfons XIII, ale skutečnou moc měla armáda. V roce 1923 svrhli vojenští pučisté slabou vládu podporující krále. V jejich čele stál generál Miguel Primo de Rivera, který nastolil diktaturu. Zavedl sice pořádek, ale popudil proti sobě opozici, a tak v roce 1930 abdikoval. Po řadě vítězství republikánů ve volbách v roce 1931 král opustil zemi a byla vyhlášena druhá republika2). Její vláda přežila povstání v Katalánsku a Asturii. V lednu 1936 se dostala k moci vláda Lidové fronty. V čele nové vlády stál premiér Manuel Azaña y Díaz (později se stal prezidentem). Ve Španělsku začalo období chaosu (revoluční stávky, zábory továren, fašistické provokace, policejní represe).

II. Bojující strany
II.1 Lidová fronta
V lednu 1936 byla uzavřena dohoda mezi republikány, socialisty, komunisty, UGT3), POUM4) a syndikalisty, vznikla Lidová fronta. Tato bojující strana se v textu objevuje jako republikánská vláda.
II.2 Nacionalisté
Nacionalisty tvořila část armády, připojila se Falanga5) a JONS6). V čele stál Francisco Franco7), který získal příznačný titul – „Caudillo“ (Vůdce). Nacionalisté byli nazýváni fašisty.

III. Vojenské spiknutí
Vojenský převrat byl organizován skupinou nejvyšších důstojníků s cílem zastavit chaos, který pohltil zemi a vrátit se k tradičním hodnotám - vlasti, církvi, tradicím. Koordinátorem plánovaného povstání se stal generál Mola8), který do plánu zasvětil kromě mnoha loajálních vojáků i monarchisty a falangisty. Vůdcem se měl stát uznávaný generál Sanjurjo9), ten však umřel na počátku povstání (20. července) při letecké havárii.
17. července 1936 vyvolali generálové španělské armády povstání v Melille10). Povstání se rychle přesunulo i do pevninského Španělska, kde následujícího dne došlo k povstáním posádek ve městech. Povstalcům se podařilo ovládnout např. Zaragozu, Sevillu, či Valladolid, ale ve třech největších španělských městech (Madrid, Barcelona, Valencie) puč ztroskotal. 19. července obletěla Španělsko památná věta Dolores Ibárruri11): „Fašisté neprojdou! Ti neprojdou!“."

Velmi kvalitně zpracované a doplněné o další informace.