1.

Úvod

2.	Mýtus jako vyprávění o posvátném začátku

3.	Hodnota věcí a činů určená participací na posvátném

4.	Archetyp činností a věcí

5.	Uchopení nových oblastí skrze jejich „kosmizování“

6.	Axis Mundi

7.	Náboženský úkon ve vztahu k archetypu

8.	Opakování jako periodická obnova a zrušení času

9.	Postoj archaické kultury k individualitě, strastem

10.

Židé

10.1	Osobní zásahy Boha do dějin

10.2	Od počátku k velké regeneraci světa a konci dějin

11.	Vnímání cyklů v archaické a moderní společnosti

11.1	Periodické opakování

11.2	Mýtus o směřování ke konci dějin

11.3	Cyklické koncepce

11.4	Moderní x archaický člověk

11.4.1

Svoboda tvořit dějiny

“ Mýtus je vyprávěním o prvotních událostech. Sděluje jak bylo cosi vykonáno a tedy jak toto cosi začalo být. Skutečnosti, které mýtus popisuje jsou posvátné a právě to, co je posvátné, je nanejvýš reálné (tj. má sílu, účinnost a trvalost). Eliade si všímá archaického člověka v celku a konstatuje, že "ani předměty vnějšího světa, ani lidské úkony samy o sobě nemají žádnou autonomní vnitřní hodnotu".

Tu získávají tehdy, když participují na posvátném; jedině tak jsou prostoupeny bytím, tzn. tím, že se samy stávají hierofanií (projevem posvátného) nabývají opravdové reality. Prostor archaického člověka není stejnorodý. Láme se na prostor, který je posvátný a uspořádaný, "Svět", "Kosmos" a na chaotický rozměr bez jakékoli struktury. Každý reálný předmět, činnost či člověkem obývané území (příp. chrám, město) má svůj "mimozemský archetyp pojatý jako 'plán' či 'forma' nebo prostě jen 'protějšek', existující na vyšší kosmické úrovni". Ale kupříkladu člověkem nedotčená území takový archetyp postrádají, jsou součástí "Chaosu" a pokud mají být obydlena, je nutné je nejdříve zformovat, "kosmizovat". Tento úkon je vlastně opakováním božského aktu Stvoření a pouze jím dosahuje dané území reality.

S posvátným prostorem souvisí symbolika "Středu". "Axis Mundi", kosmická osa spojující Nebe, Zemi a Podsvětí leží nutně ve středu Universa - Střed je totiž oblastí nejvyšší posvátnosti. Veškerý obyvatelný svět se rozkládá okolo tohoto "Středu" a zároveň také "pupku Světa". Jedním z obrazů vážících se k Axis Mundi je "posvátná hora". Posvátná města či chrámové stavby jsou její napodobeninou a představují tak ono "spojení" mezi Nebem a Zemí.

Každý náboženský úkon byl v archaické společnosti chápán jako opakování toho, co již na počátku času vykonali bohové, předci nebo héroové. Jak bylo výše zmíněno, svůj božský vzor mají také činnosti. To však neplatí pro všechny činnosti bez rozdílu, ale pouze ty, které jsou reálné, tj. které mají nějaký smysl, např. zabezpečení potravy, sexuální úkony, stavitelské rituály atd. Takové činnosti jsou totiž věrnou nápodobou aktů realizovaných "in illo tempore" v onom čase). Jednání, které vychází z vlastní iniciativy lidí, čin, pro který neexistuje archetyp, jsou marné (beze smyslu) a proto také nemají žádnou realitu."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ