1.	Akční programy

2.	Amsterdamská smlouva

3.	Cardiffský proces

4.	Helsinská Evropská rada

“Hlavní rámec pro environmentální politiku Evropské unie poskytly Akční programy.
• rok 1973 – Evropská unie přijala První akční program pro ochranu životního prostředí po náhlém zvýšení zájmu veřejnosti o problematiku ochrany životního prostředí koncem šedesátých a počátkem sedmdesátých let,
• první čtyři akční programy ochrany životního prostředí (1973-1991) obsahovaly zmínku o potřebě politické integrace, ale nespecifikovaly, jak by bylo možné integrace dosáhnout,
• Čtvrtý akční program ochrany životního prostředí se poprvé vážně zabýval potenciálním konfliktem mezi vnitřním trhem a environmentálními politikami,
• 1992 – Pátý akční program ochrany životního prostředí (1992-2000):
-vtělena koncepce trvale udržitelného rozvoje,
-Komise jej označila jako “bod zlomu pro Společenství”,
-poskytuje rámec pro nový přístup – ochrana životního prostředí je propojena s širší koncepcí trvale udržitelného rozvoje,
-má být zaveden do všech ekonomických sektorů a politických oblastí,
-dokázal formulovat operační kroky pro integraci environmentální politiky,
-pokouší se o přesun od čistě environmentálních politik k integraci environmentální politiky do pěti ekonomických sektorů: zemědělství, energetiky, průmyslu, turistiky a dopravy,
-navrhuje strukturální změny ve prospěch hromadné dopravy, efektivního využívání energie a prevence vzniku odpadů,
-stanoví střednědobé a dlouhodobé cíle pro omezování některých znečišťujících látek,
-navrhuje nástroje pro dosažení těchto cílů,
-prosazuje rozšíření rozsahu politických nástrojů, dobrovolné dohody s průmyslem, partnerství, sdílenou zodpovědnost a přenesení středu pozornosti z legislativních opatření na ekonomické nástroje (dané a poplatky, subvence).
•ze selhání Pátého akčního programu ochrany životního prostředí je obviňováno několik faktorů:
-od členských států scházel závazek k implementaci programu,
-byla přijata efektivní opatření pro ochranu životního prostředí, ale přes závažné překážky nemohla být realizována,
-selhání při zavádění ekologické daňové reformy,
-některé členské státy vetovaly jakékoliv smysluplné opatření Evropské unie v oblasti ochrany životního prostředí,
-průmysl vyvinul silný tlak proti progresivním návrhům na zavedení zodpovědnosti výrobců, na přísné normy a požadavky,
-Evropská unie zdaleka není připravena na efektivní politickou integraci,
-nedostatek rozhodující síly Evropského parlamentu v oblasti zdaňování,
-neexistuje žádná kontrola ekologické kvality financování z fondů Evropské unie.
• Šestý akční program životního prostředí:
-dosud nebyl publikován,
-nadále bude zastávat přístup popsaný v Pátém akčním programu ochrany životního prostředí (sektorová integrace, rozšiřování rozsahu nástrojů),
-bude podrobněji zdůrazňovat environmentální požadavky politik Evropské unie – byla vybrána čtyři hlavní témata:
• klimatická změna, která je provázána s politikami energetiky a dopravy,
• zdraví a životní prostředí, provázané s chemikáliemi, bezpečností potravin, geneticky modifikovanými organismy, kvalitou vody atd.,
• biodiverzita, provázaná s rozvojem venkova a zemědělství,
• využívání přírodních zdrojů a odpadová politika."