"Já jsem dokonalý, ale vy přece také. Chce tím umlčet řeči o tom, jak je lidské potomstvo zlé, blbé a zločinné.
Cosi nám dalo, abychom užívaly tento svět. Tento svět nebude nikdy jiný, proto na něj přestaňme nadávat, a pojďme ho raději oslavovat.
Jak už naznačeno, Whitman odmítá jakoukoli povýšenost. Odmítá, že by pánové byli lepší než otroci (nebo horší než otroci), že by nevěstky byly horší než vyšší vrstvy (nebo lepší než vyšší vrstvy). Tato jeho idea absolutní rovnosti je vedena až do extrému - věci malé, běžné, jsou rovny věcem obrovským a patetickým :
V jedné básni dokonce prohlašuje svou duši rodným bratem duše boha.
Zde se naskýtá otázka, že když se k bohu staví s takovou skandální neúctou, zda to nepramení z jeho ateizmu. Ze Stébel Trávy se těžko dozvíme, jak to je. Existenci boha nikde vysloveně nepopírá, píše jenom žádné množství slov nevysloví, jak jsem usmířen s Bohem a se smrtí.
S nejvyšší pravděpodobností věřil v boží existenci, ale svým vlastním, osobitým způsobem, nebral ho jako autoritu, nýbrž, jak je už napsáno výše, bytost sobě rovnou.
Proto se mu příčili i povinnosti směrem k bohu, jak je ukládá křesťanství."

Samotný text jsou 3 strany, zbytek jsou úryvky ze sbírky Stébla trávy.