1.

Mládí

2.	Těžká učňovská léta

3.	Malování s Pissarem podle přírody

4.	1874 – 1877: Impresionista nebo nezávislý

5.	Nejen malování

6.	Samota: posedlost malířstvím

7.	Názory kritiky

8.	Posledních deset let

"Těžká učňovská léta
V dubnu 1861 přijel Paul Cézanne do Paříže, ve svých 22 letech byl plný důvěry v budoucnost a pevně rozhodnut stát se malířem. Cesta k úspěchu byla tenkrát dobře známá. Prvním krokem bylo zapsat se do jednoho z ateliérů, které studenty připravovaly na přijímací zkoušky do École des Beaux-Arts – instituce, která si přivlastňovala monopol na umělecké vzdělávání a estetické normy. V těchto ateliérech se dala naučit i další důležitá věc, totiž jak poprvé obeslat každoroční Salon, aby šance na úspěch byla co největší. To bylo pro malé umělce nesmírně důležité, neboť přijetí obrazu všemocnou porotou Salonu otevíralo přístup k celé síti potenciálních kupců, zvláště bylo-li dílo zároveň příznivě přijato kritikou.

Nejznámější ateliéry, kde se studentům pravidelně korigovaly práce, vedli profesoři z École des Beaux-Arts. Manet, Renoir, Bazille, Monet i Sysley, ti všichni na začátku umělecké dráhy navštěvovali ateliér buď Couturův nebo Gleyrův, které byly nejuznávanější. Avšak Cézanne se raději dal zapsat do Académie Suisse. Tam mohl člověk za velmi málo peněz okamžitě pracoval s živým modelem, aniž se nějak podřizoval nějakému podrobnému pedagogickému programu či povinným klasifikačním poradám. Dosud nejsou jasné důvody, proč Cézanne zvolil právě tento ateliér. Rozhodl se tak, protože neznal možnosti, které Paříž té doby mladíkům ctižádostivým stát se umělcům skýtala? Bylo to prostě proto, že na radu svého přítele zoly považoval Academii Suisse za jednu z nejlevnějších? Chtěl si Cézanne zachovat nezávislost, či postrádal sebedůvěru a doufal, že si vylepší techniku, než se objeví v některém z význačných ateliérů? Ať již je odpověď jakákoli, cesta, již si vybral, se ukázala delší a svízelnější, než mohl předpokládat. Cézannova umělecká dráha vlastně začala až v roce 1872, kdy se přestěhoval do Pontoise a začal pracovat s Camillem Pissarem, jedenáct let po jejich seznámení v Académie Suisse. Všechny obrazy, skicáře i korespondence s nejlepšími přáteli až do té doby odhalují problémy i záchvaty deprese – v osobním životě stejně jako v jeho práci – které musely oddálit plné rozvinutí jeho talentu.
Cézanne konečně v roce 1861 dosáhne svolení rodiny k odjezdu do Paříže i příslibu měsíčního kapesného, aby se mohl věnovat vytoužené umělecké dráze.
Bohužel však jeho nadšení pro Salon, „ vynikajícího Meissoniera“,
„ roztřesenou “ malbu Gustava Doré i pouhou možnost být svědkem toho, jak Gérome, Glaise, Cabanel a Coubert soutěží o „čest zvítězit“ nestačí k utišení „sklíčenosti“, jež ho pronásleduje. Celá dopoledne tráví v Académii Suisse, odpoledne naslouchá radám malíře Villeviella, rovněž rodáka z Aix, avšak ani potěšení, s nímž navštěvuje Louvre a Lucemburské muzeum, mu nemůže vynahradit zklamání z vlastního neúspěchu. V září 1861 zanevře na malování, vrací se do Aix a začíná pracovat v otcově bance."