1.

Úvod

2.	Základní pojmy komunikace

3.	Obsahy lidské komunikace

a) Verbální komunikace
b) Nonverbální komunikace

4.	Pedagogická komunikace

a) Funkce pedagogické komunikace
b) Podoby pedagogické komunikace
c) Účastníci pedagogické komunikace
d) Zprostředkování pedagogické komunikace

5.	Výchovně vzdělávací cíle a pedagogická komunikace

a) Cíl pedagogické komunikace, komunikační cíl
b) Obsah pedagogické komunikace
c) Pravidla pedagogické komunikace
d) Časové hledisko

6.	Organizační formy a vyučovací metody

a) Prostorové rozmístění účastníků

7.

Závěr

8.	Seznam použité literatury

"3.2. Nonverbální komunikace
Když s někým vedeme rozhovor, nekomunikujeme jen jazykově. Do komunikace vstupují i naše představy o jeho sociálních znalostech a očekáváních. Ke zdůraznění toho, co říkáme, užíváme nonverbálních signálů neboli klíčů (non – verbal cues). Reakce na neverbální signály jsou někdy dokonce silnější než na slova. Schopnost přiměřeně reagovat na sociální komunikační signály je podmínkou zapojení do společenského života.

Jednou z nejnápadnějších forem neverbální komunikace používané v rozhovoru nebo v diskursu je metakomunikace. Metakomunikace je obecný název pro různé dimenze, kterými lze obohatit řeč. Dalším aspektem metakomunikace je řečový registr. Existuje mnoho stylů použití jazyka. Některé jsou pro určité situace vhodnější než jiné. Jiný styl použití jazyka zvolíme pro rozhovor s přáteli a jiný pro formální projev. Každému z registrů odpovídá jiná gramatika a jiný slovník.

Odmlky nebo zvuky jako „hm“ jsou také součástí metakomunikace a mohou tedy sloužit jako nositelé informace. Jako např. že je mluvčí nervózní.

Pět běžných řečových registrů:
1. Deklamační – používá se při formálních projevech, také pro některé druhy věcných písemných sdělení.
2. Formální – vyžaduje pečlivé použití gramatiky a slovní zásoby. Často se užívá, když je projev adresován autoritám.
3. Informativní – obvykle se používá při rozhovoru s cizími lidmi, který má však neformální charakter, např. při dotazu na odjezd dalšího autobusu).
4. Familiární – často se užívá v konverzaci mezi přáteli nebo lidmi, kteří se dost dobře znají.Může obsahovat slangové výrazy a často používá gramatické formy, které by v psaném projevu působily nedokončené a odporovaly by pravidlům.
5. Intimní – určený pro intimní přátele a pro blízkou rodinu. Často vede k používání zkratkovité řeči a zvláštních odkazů (in-references). Počítá s velkým množstvím společných zážitků zúčastněných osob."

Některé části práce jsou psány formou odrážek.