1.	Co je to přestupek

2.	Jak a kam tedy přestupek zařadit

3.	Správní právo versus trestní právo

4.	Typy správních deliktů

5.	Co správním přestupkem není

6.	Právní úprava správního přestupku

7.	Přestupky v oblasti ochrany proti drogám a alkoholu

8.	„Větší než malé množství“

9.	Odpovědnost a okolnosti vylučující protiprávnost

"Další pomoc při rozlišování trestného činu a přestupku můžeme najít v paragrafu 1 přestupkového zákona, kde se definuje k čemu mají vést správní orgány občany (rozuměj ve smyslu tohoto zákona). Zvlášť důležitá je druhá část tohoto paragrafu: ,,…; dbají zejména o to, aby občané neztěžovali plnění úkolů státní správy a nerušili veřejný pořádek a občanské soužití.“ Chráněný zájem je tedy u přestupků především bezproblémový a řádný chod veřejné správy, dále pak veřejný pořádek (například obce si mohou obecně závaznou vyhláškou upravovat noční klid – v přestupkovém zákoně najdeme celou škálu přestupků proti veřejnému pořádku, viz níže) a nakonec občanské soužití, kde se jedná o urážky na cti, nedbalostní ublížení na zdraví, vyhrožování újmou na zdraví apod.
Rád bych se ještě pozastavil u rozlišení trestného činu a přestupku a to především na poli ochrany před alkoholismem a jinými drogami. Naše platná právní úprava obsahuje několik zákonů, které se této problematice věnují (předně je to zákon ČNR č. 37/1989 o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, poté zákon č. 167/1998 o návykových látkách a v neposlední řadě trestní zákon a přestupkový zákon. První dva uvedené především vymezují různé pojmy týkající se návykových a toxických látek, upravují jejich lékařské užití a stanoví i určité tresty a omezení).
Drogy (osobně nerozlišuji mezi pojmy drogy, alkohol a tabák, což jsou v našem státě drogy masově nejužívanější) jsou nedílnou součástí každé kultury (už pradávné kultury měly své drogy) tudíž i každé společnosti. Kdo si představuje, že jednoho dne by mohla existovat společnost bez drog a že vývoj by se měl ubírat tímto směrem, je dle mého názoru idealista, který nevidí či nechce vidět, že je v lidské povaze (toto nemyslím všeobecně na každého člověka, ale spíše obecně na „lidstvo“) toužit po určitých věcech, o kterých ví, že mu škodí, ale o kterých též ví, že mu přinesou něco zvláštního, na co by svými silami vůbec či těžko dosáhl."

Jedná se o souvislý, místy špatně přehledný text.