1.	Bartoš Augustin Roman a jeho život

1.1	Bartoš Augustin Roman a jeho myšlenky

2.	Durdík Josef a jeho život

2.1	Durdík Josef a jeho myšlenky

"1.1 Bartoš Augustin Roman a jeho myšlenky

Bartoš Augustin Roman je znám především jako vynikající pedagog uznávaný jak rakouskou tak i francouzskou vládou, je průkopníkem nových školských snah. Podílel se na budování základů vysokoškolského vzdělávání speciálních pedagogů po roce 1946. Jako první byl autorem odborné somatopedické publikace z oblasti speciální výchovy a vzdělávání tělesně postižených u nás i v zahraničí.
Bartoš byl školním inspektorem a hlavně dlouholetým ředitelem Jedličkova ústavu v Praze (1920 –1945). Vedení v Jedličkově ústavu se ujal za neutěšené materiální a finanční situace, provedl zde reorganizaci celého zařízení. Zřídil zde dílny pro výcvik zaměstnání tělesně postižené mládeže, nechal postavit novou budovu ústavu a ve staré budově nechal zřídit internát pro dospělé tělesně postižené jedince. Ve škole v Jedličkově ústavu zavedl ruční práce, které se tak staly principem vyučování
Bartoš rovněž dbal na to, aby děti nebyly jen v péči lékařů a ošetřovatelek, ale aby zůstaly zapojeny do běžné školní výuky, proto zřídil v nemocnici vyučování, aby tak vyplnil mezeru v přerušené školní docházce. Za malými žáky proto pravidelně na pokoje docházel jeden učitel. Ve vyučování kladl důraz na aktivitu dětí, zdůrazňoval individualizaci. Bartoš Augustin Roman se snažil usnadnit život tělesně postiženým tak, aby jim dal jistou perspektivu, zbavil je pocitu méněcennosti, odstranil termín „mrzák“ a definitivně jej nahradil pojmem „jedinec s tělesným defektem“.
„Začátkem bohaté pedagogické publikační činnosti A. Bartoše jsou díla zaměřená především na ruční práce, které zavedl do vyučování a o nichž psal v souboru článků s názvem Ruční práce principem vyučování do časopisu Česká škola a Škola našeho života. V časopise Úchylná mládež (1925-1945) publikoval řadu hodnotných časopiseckých článků např.: Metody výzkumu osobnosti jako základ výchovy mrzáků (1936), Jak nésti tělesný defekt / Rady filosofů (1936) aj. Bartošova celoživotní publikační činnost (16 monografií, 4 beletristické publikace pro mládež, 193 odborných vědeckých i populárních článků, z toho 19 v zahraničních časopisech) je dokladem autorova mnohostranného zaměření. Bartošovy antropologické studie, zejména Dermatoglyfy na amputačním pahýlu pracující končetiny (1948), přesahují rámec pedagogiky.“ "

Seminární práce z předmětu Dějiny pedagogiky a výchovy.