1.	a 2. světová válka

2.	Tomáš Garrigue Masaryk

3.	Edvard Beneš

4.	Milan Rastislav Štefánik

5.	České země od roku 1918 do roku 1993

6.	Československá strana národně socialistická

7.	Československá strana lidová

8.	Česká národní rada

"Československo

V letech 1918-38 Republika československá, RČS, v letech 1938-39 Česko-Slovenská republika, 1939-45 protektorát Čechy a Morava a Slovenská republika, 1945-60 Československá republika, 1960-90 Československá socialistická republika, 1990-92 Česká s Slovenská Federativní Republika.
Je jedním z nástupnických států po zhroucení rakousko-uherské monarchie v roce 1918. Válečné události urychlily vznik českého a poté československého zahraničního odboje (Masaryk, Beneš, Štefánik). Z válečných zajatců a dezertérů se tvořily vojenské jednotky, jež hlavně v Rusku podpořili emancipační úsilí. Významný byl domácí odboj, i když zástupci Čechů v říšském sněmu se pro vznik vlastního státu vyslovili až pod tlakem intelektuálů.
18. 10. 1918 Washingtonská deklarace nový stát proklamovala. 28. 10. 1918 jednala v Ženevě Československá národní rada a N8rodní výbor, současně v Praze „muži 28. října“ (A. Švehla, A. Rašín, V. Klofáč, J. Stříbrný, v. Šrobár aj.) vyhlásili samostatný stát. Martinskou deklarací 30. 10. 1918 se k němu přihlásila i slovenská reprezentace. 14. 11. 1918 Prozatímní národní shromáždění vyhlásilo ČSR, aklamací zvolilo prezidentem T. G. Masaryka a předsedou vlády na základě voleb v roce 1911 K. Kramáře. Vzdor řadě problémů se nový stát ryhle konsolidoval, přijal významné sociální zákonodárství včetně pozemkové reformy, provedl rychlou měnovou odluku a v roce 1920 odrazil pokus o komunistický puč a stal se ekonomicky vyspělou, kulturní a demokratickou zemí. Problémem zůstaly silné národní menšiny, zaostalost Slovenska i Podkarpatské Rusi a roztříštěná politická scéna. Od pol. 20. let integrace německé i slovenské reprezentace do vlády, poměrná stabilita díky koaliční politice A. Švehly. V letech 1929-33 byla země silně postižena světovou hospodářsko krizí, po nástupu A. Hitlera v roce 1933 a odklonu evropských velmocí od kolektivní bezpečnosti se prosazovaly autoritativní režimy a učinily z ČST zranitelný stát. Navíc narůstal autonomismus u Němců i Slováků. ČSR měla dobře vyzbrojenou armádu s vysokou morálkou, ale obklopena nepřítelem byla mnichovskou dohodou 30. 10. 1838 postavena před jednoznačný diktát. Prezident Beneš pod nátlakem rezignoval a odešel do emigrace. 30. 11. 1938 se stal prezidentem E. Hácha. Slovensko a poté i Podkarpatská Rus získali autonomii. Trauma přineslo i excesy a zásadní zjednodušení politické scény. Slovenská fašistická reprezentace 14. 3. 1939 vyhlásila samostatný stát pod německou ochranou. V noci z 14. na 15. března 1939 byl E. Hácha v Berlíně donucen pod hrozbou bombardování Prahy podepsat smlouvu o vytvoření protektorátu Čechy a Morava. Německá armáda obsadila území, v Praze byl zřízen úřad říšského protektora. Maďarsko zabralo Podkarpatskou Rus. Zároveň se formoval domácí i zahraniční odboj. V roce 1940 vznikla exilová vláda a Stání rada v čele s prezidentem E. Benešem v Londýně. Postřelení studenta J. Opletala při demonstraci 28. 10. 1939 v Praze a jeho pohřeb 17. 11. byly záminkou k perzekuci a uzavření českých vysokých škol. Neuratha v roce 1941 nahradil R. Heydrich, který vyhlášením stanného práva a terorem, ale i politikou cukru a biče vůči dělníkům dosáhl ochromení domácího odboje a růstu zejména válečné výroby. Heydrich 27. 5. 1942 podlehl atentátu organizovanému z Londýna."