1.	Ghetto Terezín

2.	Propagandistická funkce Terezína

2.1.	Zkrášlovací akce

2.2.	Návštěva Mezinárodního výboru Červeného kříže

2.3.	Zpráva Maurice Rossela

2.3.1.

Ploty

2.3.2.

Hlídkující vojáci SS

2.3.3.

Počet obyvatel

2.3.4.

Četnost úmrtí

2.3.5.

Konečný tábor

2.3.6.

Židovská samospráva

2.3.7.

Ubytování

2.3.8.

Vybavení nábytkem

2.3.9.

Cizopasný hmyz

2.3.10.

Příděly jídla

2.3.11.

Zeleninové zahrady

2.3.12.

Obchody

2.3.13.

Práce

2.3.14.

Banka židovské samosprávy

3.	Simon Wiesenthal

3.1.

Životopis

4.	Závěr shrnující problematiku

"Zpráva Maurice Rossela

Zde uvádím některé informace zapsané v Rosselově zprávě a zároveň k nim přikládám vysvětlující informace, které k dokumentu Zpráva Maurice Rossela sepsal Vojtěch Blodig z Institutu Terezínské iniciativy. Podle těchto údajů lze snadno dokázat, že informace, které nacisté předkládali mezinárodnímu výboru Červeného kříže neodpovídali skutečnosti a byly mnohdy obludnou lží.

3.3.1 Ploty
• Vlevo od silnice je ghetto. Je odděleno od silnice pouze dřevěným plotem, vysokým přibližně dva metry. Po celém obvodu města není plotu zapotřebí.
• V průběhu příprav na návštěvu delegace MVČK byly s výjimkou tzv. obchvatné komunikace odstraněny ohrady i ostnaté dráty na valech. Na valy byl povolen vězněným přístup. Do té doby byla přístupná pouze Jižní bašta - Südberg, kde bylo vybudováno sportovní hřiště. Nadále však trvala ostraha hranic tábora, zajišťovaná zvláštním oddílem protektorátního četnictva, který ve zprávě vůbec není zmíněn.

3.3.2 Hlídkující vojáci SS
• Celé město hlídá celkem 12 (dvanáct) vojáků SS.
• V terezínském ghettu nebyla strážní jednotka SS. Počet příslušníků táborové komandatury se pohyboval kolem 25. Údaj ve zprávě je tedy o polovinu nižší, nadto nebyl vzat v úvahu zvláštní oddíl protektorátního četnictva. V terezínské Malé pevnosti pak byl umístěn strážní oddíl SS v počtu 100 - 120 mužů.

3.3.3 Počet obyvatel
• Obyvatelstvo čítá kolem 35 000 duší.
• Na konci června 1944 bylo v táboře 27 702 vězňů. Počtu uváděného ve zprávě dosahovaly stavy terezínských vězňů v prvé polovině května 1944. V rámci "zkrášlování" města však byly transporty do Osvětimi-Birkenau odsunuty tisíce vězňů, kteří měli uvolnit místo v ubikacích, či se svým vzezřením nehodili pro scénář připravovaného propagandistického představení. Transporty Dz (15. 5.), Ea (16. 5.) a Eb (18. 5.) odjelo celkem 7 503 lidí, z nichž přežilo pouze 401.

3.3.4 Četnost úmrtí
• Denně 12-15 úmrtí.
• Až do doby návštěvy delegace MVČK byl počet zemřelých mnohem vyšší. Nejvyššího počtu zemřelých za jediný den - 156 - dosáhla úmrtnost 18. 9. 1942. Potom průměrný počet úmrtí klesal zároveň se snížením počtu vězňů a změnou jejich věkové struktury. V dubnu 1944 činil průměrný denní počet zemřelých 24.

3.3.5 Konečný tábor
• Tábor Terezín je "Endlager" (konečný tábor), normálně není nikdo, kdo sem jednou přišel, poslán jinam.
• Teze o "konečném táboře" byla snad nejnehoráznější ze lží předestřených členům delegace. V době jejich návštěvy totiž v táboře žila již jen pětina z celkového počtu osob, které sem dosud byly deportovány. "Konečným táborem" se Terezín stal pro téměř 32 000 osob, které zde do té doby zemřely, dalších 68 000 bylo deportováno do míst vyhlazování na východě. První z obávaných východních transportů přitom odejel již 9. ledna 1942. Do konce října 1944 jich bylo vypraveno ještě dalších 62. Celkem bylo z Terezína deportováno východními transporty 86 934 vězňů."

Jedná se o seminární práci Gymnázia Jiřího Ortena v Kutné Hoře. Práce obsahuje obrázky.