1.	Životopis A.J. Puchmajera

2.	Charakteristika literárního žánru ódy

3.	Puchmajerova Óda na Jana Žižku z Trocnova

4.	Rozbor Ódy na Jana Žižku z Trocnova

5.	Shrnutí problematiky

"Rozbor Ódy

Pro ódu na Jana Žižku je charakteristická vzrušená intonace-oznamovací, tázací a zvolací. V úvodu se objevuje stručná meditace, jejíž linie postupně vzrůstá... „Kdo zvláště předčí v boji nad vlastence/ a vlasti slavně poslouží,/ ten nezvadlého bobkového věnce/ a písně chvalné zaslouží“3 ) Žižkova evokace („Ó Žižko! první mezi Čechy reku!/Ty hrozný Husův mstiteli!“), Ke zdůraznění Žižkových vojenských schopností. Vrcholí v Žižkově paletizaci: („Jak vicher plívy rozprášil jsi Němce“, Ó Žižko! Slavný, k tomu slepý reku!/.../Kde rovný tobě hrdina?/ To štěstí svrhlo reka Hanibala,/…/ tys vždy a všude, kde se bitva stala,/ zbil škodné Čechům Germány.“) a adoraci(„a bobek tobě vděčná vlast tím časem/ i růže vila u věnec.“)
Autor kromě této předem promyšlené vzestupné intonace používá také specifická slova. V úvodu jsou výrazně omezena slovesa, ale popis nepřátel valících se do boje do Čech je nastíněn mnoha dějově významnými slovesy, které se často objevují v přítomném čase a jsou ve většině nedokonavá. Volba sloves jako ( nesou, zbrojí, chvátá, valí, kalí, supá) ještě více zdůrazňuje vzrušenou linii. Žižkovy válečné dovednosti jsou prezentovány pomocí dokonavých sloves v minulém čase. Tato přispívají k vznešenosti, velkoleposti a stálosti („ Tys přišel, zhlíd, se postavil/ a šik svých Čechů opravil. / Jak vicher plívy rozprášil jsi Němce/ a sebe s Čechy oslavil.“) V závěru ódy se slovesa opět objevují jen spoře.
V úvodu jsou použita taková podstatná jména, která mají vyvolávat především slavnostní představy ( nezvadlý bobkový věnec, větrná píseň, stálý květ, rekovný, slavný čin, láska k vlasti, lítý boj, chválná, chrám živé paměti…) S tímto tónem souvisí i volba příslovcí ( slavně, lépe, blaze, věčně). Ve chvíli, kdy vrcholí dějová část tato volba slov ustupuje.
Na závěr autor opět nutí k evokaci slavných představ, kde opakuje některá slova či spojení( slavný, slepý rek, věrná družina, vítězný, hlučný vřesk, vděčná slast, bobek, růže, věnec.) Tímto kontextem je Žižka ještě více zidealizován jako významný bojovník a zachránce vlasti, není zde ale vyzdviženo jeho lidství, jež se objevoval v dřívější klasicistní době právě u ódy.
Po takto napsané části přichází radikální zlom („Ach, jakžs ten věnec, v střevích vlasti brodě, / svých bratří krví pokropil,/kdyžs potom zle, vše lidství z sebe shodě, / se zbraně uchopil/…/ Načs zemanům a mnichům páchal škodu, / a pustě vzteku otěže,/ hnal na tvrze a na věže?“). V tomto kontextu působí poněkud nelogicky a působí o to překvapivěji, že je sem vložen místo obecnějšího závěru. Snad pro tento postup můžeme nalézt vysvětlení přihlédnutím k racionalismu, který panoval v klasicistní době. Žižka zde však není chápan pouze jako hrdina, jsou zde patrny i stinné stránky."

Práce částečně čerpá z: http://www.libri.cz/databaze/kdo18/list.php?od=p&start=1.