"Vznik a historie výchovy
Vznik výchovy se vysvětluje okolnostmi biologickými, psychologickými a především sociálními. Biologové ukazují, že soustavná péče o potomstvo je charakteristická mnoha živočišným druhům a má svou determinanci genetickou. Psychologové poukazují na významný moment nápodoby chování při formování nového pokolení. Sociologie zdůrazňuje především sdílní okolnosti, jako je sociální komunikace, nutnost kooperace v pracovním procesu a život v organizované skupině, které si přímo vynucují soustavnou a dlouhodobou přípravu jedince jako člena odpovídající sociální jednotky. Tato příprava probíhala zprvu živelně, postupně se však specializovala a institucionalizovala, vznikaly školy i další výchovná zařízení, kde působili profesionální učitelé a vychovatelé. (Jůva 2003, s. 11)
V období pravěku byla výchova charakterizována především rozdělením rolí, muži byli připravováni především pro roli lovců, válečníků či zemědělců. Ženy byly naopak vedeny k péči o potomstvo a jejich nejdůležitějším posláním byla role matky – nositelky rodu. (Šmelová 2008, s. 9)
Pravěké společnosti se postupem času začaly rozpadat a do popředí se dostaly země starého Východu, jako jsou Egypt, Mezopotámie a Persie, kde od 4. tisíciletí př. n. l. vznikla mohutná společenství, založená především na otrokářství. V těchto zemích se objevily poprvé školy, které vznikaly buď při chrámech, nebo panovnických dvorech. Ty školy však byly určeny k výchově dětí jen z nejvyšších společenských vrstev. (Jůva 2003, s. 11)
Vyspělejší výchovný systém rozvinuli starověcí Řekové. Výchovu ve starověkém Řecku můžeme rozdělit na dvě základní formy – Spartskou a Athénskou."