Úvod 3

1.	Právní zeměpis 4

1.1	Geografické označení právních systémů 5

1.2	Třídící kritéria – prameny práva 6

1.1.1

Forma pramenů práva 7

1.1.2

Soudní precedent 10

1.1.3

Právní obyčej 10

2.	Angloamerický právní systém 11

2.1	Geografické rozšíření a charakteristika 11

2.2	Anglické právo 12

2.2.1

Prameny práva 14

2.2.2

Common law a equity 15

2.3	Soudní organizace 15

2.	3.1 Supreme Court of Judicature (Nejvyšší soud) 16

2.3.2

Sněmovna lordů a Privy Council 16

2.4	Mechanismus precedenčního práva v Anglii 17

2.	5 Praktický příklad 17

3.	Americké právo 19

3.1	Obecný historický vývoj 19

3.1	Charakter práva v USA 21

3.1.1

Federální charakter práva v USA 22

3.2	Prameny práva 22

3.3	Soudní organizace 24

4.	Komparace 26

Závěr 26
Seznam použité literatury a zdrojů 27

"Určujícími normami jsou zákon, soudní precedent, soubor pramenů islámského práva a mezinárodní smlouva. Ostatní prameny jsou druhotné.
Angloamerický právní systém je prezentován právem nepsaným. Jedná se zejména o:
a) soudní rozhodnutí (precedenční právo)
b) právní obyčeje
c) analogie
d) ekvita
e) rozum
A) Soudcovské právo není, na rozdíl od práva psaného, vytvořeno zákonodárnými či pověřenými orgány výkonné moci, ale je tvořeno soudy. V systému soudcovského práva neplatí zásada „iudex ius dicit inter partes“ . Rozhodnutí soudu je závazné jen pro strany řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno. Soudce tedy právo nalézá, ale i jej tvoří. Právo soudcovské je rozvinuto v angloamerickém právním systému, o němž budeme hovořit později. Forma soudcovského práva existuje v zemích psaného práva a působí právotvorně. Na rozdíl od angloamerického práva, právo kontinentální uznává soudcovské právo zřídka kdy. Jedná se například o skandinávské země.
Dle P. Hungra „se soudní rozhodnutí v zemích kontinentálního práva nepřipouští.“ Rovněž V. Knapp konstatuje „že soudcovské právo se aplikuje zřídka“. Z praxe víme, že soudní rozhodnutí je v zemích kontinentálního práva připuštěno. Soudcovské rozhodování je typické pro země angloamerického práva, kdy je považován za stěžejní právní pramen. Konkrétní podoba je dána formou precedentů, které zavazují ostatní soudy rozhodnout v obdobných případech stejně. Soudce tak vytváří závazná právní pravidla na základě konkrétní situace.
Gerloch uvádí, že se zejména při tvorbě precedentů uplatňují i další prameny práva. Jsou jimi: „odborná literatura, společné mínění učenců, rozum, spravedlnost a právní principy.“ Výše zmíněné lze považovat za právní prameny uznávané nejen v angloamerickém typu právní kultury, ale také v právu mezinárodním.


B) Obyčejové právo musí splňovat následující podmínky:
- aby v době jeho aplikace působilo od pradávna;
- aby bylo považováno za závazné.
Tato teoretická pravidla nejsou, dle Knappa, obecné. Knapp uvádí, že „zvykové právo v Anglii je definováno trochu jinak, jen přibližně lze toto pravidlo použít na domorodá tradiční práva v afrických zemích“."

Práce obsahuje mapu.