1.

Úvod

2.	První Kniha: Předmět a povaha etiky. Blaženost. Roztřídění ctností.

2.1	Stupnice cílů. Nejvyšší dobro.

2.2	Největším dobrem je blaženost

2.3	Rozličné názory na blaženost

2.4	Platónův názor a idea dobra

2.5	Aristotelův názor

2.6	Definice blaženosti

2.7	Povaha mravních zásad

2.8	Rozdělení dober

2.9	Bližší zdůvodnění pojmu blaženost

2.10	Blaženost je v činnosti člověka

2.11	Nutnost života k blaženosti

2.12	Blaženost je věc dokonalá

2.13	Blaženost je v ctnosti. Rozdělení ctností

3.	Druhá kniha: Původ a definice mravní ctnosti

3.1	Mravní ctnost vzniká ze zvyku, rozumová z učení

3.2	Poměr ctnosti a jednání

3.3	Vznik ctnosti z ctnostného konání

3.4	Podtata stnosti. Dušesní stav ( habitus)

3.5	Ctnost je střednost

3.6	Určení středu

3.7	Výčet mravních ctností.

3.8	Nadbytek a nedostatek jako protiklady ctností

3.9	Pravidla na hledání středu

4.	Kniha třetí: Záměrná volba. Jednotlivé mravní ctnosti a jejich protiklady

4.1	Dobrovolnost a donucení

4.2	Konání z nevědomosti

4.3	Definice dobrovolnosti

4.4	Záměrná volba neboli rozhodnutí

4.5	Rozvaha a záměrná volba

4.6	Vztah vůle k účelu

4.7	Svoboda v konání

4.8	Shrnutí a závěr povšechné etiky

4.9	Jednotlivé ctnosti a špatnosti. Statečnost.

4.10	Nerozvážná smělost. Zbabělost

4.11	Sebevražda. Druhy statečnosti.

4.12	Další určení pojmu odvážnost

4.13	Uměřenost. Nevázanost.

4.14	Bezcitnost. Vlastnosti uměřeného člověka

4.15	Poměr nevázanosti a zbabělosti k dobrovolnosti. Neukázněnost.

5.	Čtvrtá kniha: Další rozprava o mravních ctnostech a špatnostech

5.1	Štědrost, marnotratnost a lakomství

5.2	Povaha štědrého člověka

5.3	Povaha marnotratníka a lakomce

5.4	Velkorysost, malichernost, nevkus, okázalost

5.5	Osvědčování velkorysého člověka

5.6	Okázalost a malichernost

5.7	Velkomyslnost, nadutost, malomyslnost

5.8	Povaha velkomyslného člověka

5.9	Chování člověka malomyslného a nadutého člověka

5.10	Smysl pro čest. Ctižádost a její nedostatek

5.11	Klidnost. Hněvivost

5.12	Ctnosti a nectnosti ve styku s lidmi

5.13	Pravdivost, záludnost, chlubnost

5.14	Jednání při společenském styku a zábavě

5.15	Pojem studu

6.	Pátá kniha: Spravedlnost a právo

6.1	Pojem spravedlnost

6.2	Význam spravedlnosti

6.3	Všeobecná (celá) spravedlnost

6.4	Částečná spravedlnost

6.5	Částečná spravedlnost rozdělovací a vyrovnávací

6.6	Rozdělovací spravedlnost

6.7	Vyrovnávací spravedlnost

6.8	Odveta. Dobrovolné výměny. Peníze

6.9	Určení středu při spravedlnosti

6.10	Rozličné druhy práva

6.11	Pojmy křivdu snášet a křivdu páchat

6.12	Úvaha o nespravedlivém chování

6.13	Je spravedlivost lehká?

6.14

Slušnost

6.15	Spravedlivost a nespravedlivost k sobě samému

7.	Šestá kniha: Rozumové ctnosti

7.1	Pojem správného úsudku

7.2	Subjekt rozumových ctností

7.3	Vyjmenování rozumových ctností. Vědění

7.4

Umění

7.5

Rozumnost

7.6	(Intuitivní) pochopení=rozumění

7.7

Moudrost

7.8	Další definice rozumnosti

7.9	Rozdíl rozumnosti od vědění a rozumění

7.10	Rozvážnost

7.11	Chápání a uznání

7.12	Vztah chápání, uznání a rozumnosti k ((intuitivnímu) pochopení)=rozumění

7.13	Rozumnost a moudrost, vlastní rozumové ctnosti

8.	Kniha sedmá: Zdrženlivost a nezdrženlivost. Názory na rozkoš.

8.1	Rozvrh látky

8.2	Zdrženlivost, otužilost a jejich protiklady

8.3	Některé těžkost v otázce Z.

8.4	Řešení otázky Z

8.5	Vědení a NZ

8.6	Absolutní a částečná NZ

8.7	Částečná NZ

8.8	Poměr člověka nevázaného a nezdrženlivého . Způsoby NZ

8.9	Rozdíl mezi člověkem nevázaným a nezdrženlivým

8.10	Za neústupnost

8.11	Z jako střed

8.12	Mylné názory na rozkoš

8.13	Vyvrácení nesprávné domněnky o rozkoši

8.14	Spojení ctnostné činnosti s rozkoší

8.15	Poměr tělesných a duševních rozkoší

9.	Kniha osmá: Přátelství a jeho druhy.Ústava

9.1	Cena přátelství pro život jednotlivce a stát

9.2	Rozličné názory na podstatu přátelství!!

9.3	Druhy přátelství. Pohostinnost

9.4	Dokonalé přátelství

9.5	Porovnání druhů přátelství

9.6	Nutnost spolužití pro přátelství

9.7	Kdy se lehčeji uzavírá přátelství

9.8	Slučování jednoho druhu přátelství s druhým

9.9	Nutnost rovnosti v přátelství

9.10	Podmínky méně dokonalého přátelství mezi nerovnými

9.11	Základ přátelství je v společenství

9.12	Druhy ústav

9.13	Podobnost ústav s přátelstvím v rodině

9.14	Přátelství podle druhu společenství

9.15	Neshody mezi přáteli v nedokonalém přátelství

9.16	Spory v přátelství založené na převaze

10.	Devátá kniha: Osvědčování a potřeba přátelství

10.1	Udržování přátelství

10.2	Odplata podle vztahu přátel

10.3	Podmínky zrušení přátelství

10.4	Původ a měření přátelství

10.5	Pojem přízně

10.6	Pojem svornosti

10.7	Prokazování a přijímaní dobrodiní

10.8	Řešení pochybností o P. Sebeláska.

10.9	Blaženost a P

10.10

Pravé P nepřipouští mnoho přátel

10.11

Potřeba přátel v štěstí a v neštěstí

10.12

Osvědčování přátel v společném žití

11.	Kniha desátá: Význam slasti. Definice blaženosti. Důležitost zákonodárství pro mravný život.

11.1	Význam slasti a strasti pro výchovu, život a etiku

11.2	Eudoxův a Platónův názor na rozkoš

11.3	Aristotelův názor na slast

11.4	Poměr (Vztah) slasti k činnosti

11.5	Rozdílné druhy slastí podle druhu bytostí a jejich činností

11.6	Blaženost jako pravý cíl života

11.7	Nejvyšší blaženost je v rozumové teoretické činnosti!!!

11.8	Poměr (Vztah) blaženosti k uskutečňování mravních ctností a v činnosti rozjímavé

11.9	K pravé blaženosti dostačí míra vnějších statků

11.10

Obec a zákony slouží mravnému životu, jenž je cílem života v obci!!!!!!!!

"Kniha třetí: Záměrná volba. Jednotlivé mravní ctnosti a jejich protiklady
-tato kniha je hodně praktická a dá se to odvodit a okecat
1.Dobrovolnost a donucení
Konání je dobrovolné, nedobrovolné(příčin aje mimo jednájící osobu) a smíšené (když za bouře se vyhazuje zboží z lodi)
2.Konání z nevědomosti
Je rozdíl, když někdo udělal něco z nevědomosti a pak toho lituje nebo toho nelituje.
Když se nedobrovolností nazývá to, co se děje v takové nevědomosti, je také zapotřebí, aby ten skutek působil zármutek i lítost.
3 Definice dobrovolnosti
-nedobrovolné je to, co se děje z násilného donucení nebo z nevědomosti
-dobrovolnost – počátek jednání je v osobě jednájící.
-píše, že i jednání ve vznětlivosti a hněvu je dobrovolné!!!!Máme se ale tomuto jednání vyhýbat.
4.Záměrná volba neboli rozhodnutí
- je to něco co je v naší moci, je charakteristická jen pro rozumné lidi.
-Není vše co je dobrovolné
-záměrná volba se děje pomocí rozumného úmyslu

5.Rozvaha a záměrná volba
O čem lidé nerozvažují?
1)o tom co je věčné – o vsemíru
2) o tom co je v pohybu – slunce
3) o nahodilostech – o nalezení pokladu
Ale uvažují o tom, co je v naší moci a co námi může být vykonáno.
Předmětem praktické rozvahy není účel, ale prostředky.
Předmětem praktické rozvahy je i předmětem záměrné volby. Neboť co bylo z rovhay vybráno, jest právě to, co jest předmětem volby.

6.Vztah vůle k účelu
-předmětem vůle je dobro, pro jednotlivce však vždy to, co se mu zdá jako dobré – alespoň příjemnost volí jako dobro, bolesti se však vyhýbá jako zlu.
- Předností ctnostného člověka je, že podle správného úsudku dokáže rozlišovat pravdu a dobro od jejich opaku. Tím Aristoteles omezuje také Protágorovu větu: „ Člověk jest měrou všech věcí.“

7. Svoboda v konání
-konání, kterého principy – zlé nebo dobré- jsou v nás, bude v naší moci a bude dobrovolné
- když se chováme špatně staneme se špatnými a potom už to třeba nejde zvrátit, ale příčinna je v nás
- Lidé jsou k dobrému nebo zlému nadáni, ale není čistým deterministou, protože má vírzu ve výchovu, ale byl také přesvědčen, že špatná výchova sebelepší vlohu může vést ke špatnosti.
- Někteří lidé se chovají zle z nedostatku informací.

8. Shrnutí a závěr povšechné etiky
-hovořili jsme tedy o ctnostech všeobecně a taktéž jsme je zhruba určili podle rodu, že jsou střednosti a stavy
-činně působí v tom, z čeho vznikají
-jsou v naší moci
- skutky máme ve své moci od počátku do konce, ale u stavů máme ve své moci jen počátek

9. Jednotlivé ctnosti a špatnosti. Statečnost.
Statečnost je středností co do bázně a smělosti.

10.Nerozvážná smělost. Zbabělost
-zbabělí a smělí jsou představiteli nadbytku a nedostatku, odvážní zachovávají střed a představují správně jednání
-nerozvážně smělí lidé jsou odhodlaní před nebezpečím, ale v nebezpečí povolují, když odvážní lidé jsou v činech rázní

11.Sebevražda. Druhy statečnosti.
-vyhledávat smrt, abychom se vyhnuli něčemu, svědčí o zbabělosti
-statečnost je střednost mezi bezpečností a věci strašnými.
- podstupujeme nebezpečí kvůli něčemu krásnému
-statečnost občanská – je nejvyšší.jiné tam neuvádí...
-Nejpřirozenější je statečnost pocházíli ze vznětlivosti a je pravou statečností pokud se k vznětlivosti přidá i rozumná rozvaha a pohnutka.
-vypadá to, že statečný je i ten, kdo si myslí že vyhraje boj,ale není to pravda. Takto jest statečný i opilec,ale potom se dá na útěk.Zdají se jen stateční být.

12. Další určení pojmu odvážnost
Statečnost je i podstupování bolesti."

Výpisky potřebují trochu protřídit a zpřehlednit.