Úvod 3

1	Situace před začátkem měnové krize 4

1.1	Jižní Korea 4

1.2	Singapur 4

1.3	Hongkong 4

1.4	Čínská republika (Taiwan) 4

1.5	Indonésie 4

1.6

Thajsko 4

1.7	Filipíny 5

1.8	Malajsie 5

2	Počátek a příčiny krize 5

2.1	Počátek měnové krize 5

2.2	Příčiny měnové krize 5

3	Průběh a konec měnové krize 6

4	Důsledky měnové krize 7

5	Srovnání s finanční krizí roku 2008 8

5.1	Nezaměstnanost 8

5.2	Růst HDP 9

5.3	Burzovní indexy 10

Závěr 11
Seznam použité literatury 12

"Počátky ekonomického rozvoje v Asii lze pozorovat již na počátku 60. let 20. století. V tomto období začaly dosahovat nově industrializované země nadprůměrného ekonomického růstu. Jednalo se obzvláště o asijské tygry, mezi které patří Jižní Korea, Singapur, Hongkong, a Čínská republika (Taiwan). Následně se k těmto státům v 70. letech přidaly další rozvíjející se trhy (emerging markets), jako Indonésie, Thajsko, Filipíny a Malajsie.
1.1 Jižní Korea
V létě roku 1953 skončil válečný konflikt, kterého se země účastnila a který se na ekonomické a sociální situaci země výrazně podepsal. I přesto byla země schopna už pár let po válce dosahovat příznivých ekonomických výsledků. Tomuto stavu velice napomohl diktátor Pak Čong-hui, který byl mezi lety 1963 a 1979 také prezidentem. Ačkoliv omezoval svobody lidu, prosazoval silně exportní politiku a rozvoj infrastruktury, který byl financován z japonského kapitálu. Díky dobře položeným základům byla ekonomika schopna prudce růst i v dalších letech. Toto období se nazývá jako zázrak na řece Hangang.
1.2 Singapur
Až do roku 1965 se jednalo o britskou korunní kolonii. Díky této skutečnosti se zde velice rozvíjela námořní doprava, která ze Singapuru vytvořila jeden z největších přístavů v Asii. Díky této skutečnosti a díky vládě tehdejšího ministerského předsedy a ministra financí Goha Keng Sweeho, začal Singapur rychle ekonomicky růst.
1.3 Hongkong
Hongkong byl až do 30. června roku 1997 britskou korunní kolonií stejně jako Singapur. Od 1. července se však navrátil pod správu Čínské lidové republiky. Rozvoji této ekonomiky pomohl přiliv levné pracovní síly z ČLR a rozvoj textilního průmyslu.
1.4 Čínská republika (Taiwan)
Od roku 1912 až do roku 1949 vládla politická strana Kuomintang celé Číně. Po prohrané válce o moc s komunistickou stranou následoval odliv příslušníků a následníků této strany na Taiwan. Díky přílivu levné pracovní síly, zavedení rozsáhlých ekonomických reforem a rozvoji exportu, Taiwan dosáhnul rychlého ekonomického růstu.
1.5 Indonésie
Až do roku 1949 byla dnešní Indonésie, tehdejší Nizozemská východní Indie, pod nadvládou Nizozemska. Kvůli nezkušené vládě v 60. letech se značná část obyvatelstva dostala pod hranici chudoby, dokonce došlo i na hladomor. Nová vláda v čele s prezidentem Suhartem byla schopna prosadit množství ekonomických reforem, díky kterým se například snížila inflace a stabilizovala měna. Jelikož byla Indonésie v 70. letech členem sdružení OPEC, tak ropné škody jejímu exportu velice prospěly. V 80. letech se v zemi nejvíce rozvíjel výrobní sektor.
1.6 Thajsko
Po druhé světové válce nebyla země v dobrém stavu a směrem k příznivějšímu vývoji jí nepomáhal ani vnitřní politický spor mezi dvěma hlavními stranami. Až nástup vlády Srindiho Dhanarajata způsobil příliv peněžních prostředků ze Spojených států amerických výměnu za podporu vojenských jednotek v oblasti Indočíny. V dalších letech se thajská vláda snažila zaměřit na podporu exportu a turismu, které byly a jsou pro tamní ekonomiku stěžejní. Příliv zahraničního kapitálu z Japonska ekonomický růst země také velice podpořil.
1.7 Filipíny
Situace na Filipínách po druhé světové válce byla oproti ostatním zemích regionu dobrá. V polovině roku 1946 získaly Filipíny nezávislost na Spojených státech amerických. Ekonomika však za vlády tehdejšího diktátora Ferdinanda Marcose trpěla nízkým ekonomickým růstem. Tento trend se obrátil až v 90. letech díky programu ekonomické liberalizace.
1.8 Malajsie
Až do roku 1963 byla Malajsie kolonií britského království. Na počátku své nezávislosti ekonomika Malajsie těžila z vývozu svých hlavních komodit: porcelánu, koření, cínu, kaučuku a palmového oleje. Podobně jako v ostatních zemích regionu, Malajsii k ekonomickému růstu dopomohly zahraniční investice ze strany Japonska. Tyto investice vedly do zemědělství a do těžebního průmyslu, které se staly oporou Malajského hospodářství."

Práce obsahuje grafy o rozsahu cca 3 stran.