1.	Složení atomového jádra, nukleony

2.	Hmotnost, náboj, poloměr atomového jádra Z, A

3.	Hmotnostní defekt, vazebná energie jádra

4.	Stabilita atomových jader, jaderné síly, modely atomového jádra

5.	Radioaktivita přirozená, umělá

6.	Druhy radioaktivních přeměn, posuvové zákony. Radioaktivní rozpadové řady

7.	Vlastnosti radioaktivních přeměn, využití radioizotopů

8.	Jaderné reakce: transmutace, štěpení jader, termonukleární reakce

"9. Modely atomového jádra

Existuje několik modelů atomového jádra, ale žádný z nich nemá univerzální platnost
Jsou konstruovány na základě experimentálních výsledků a
každý z nich vysvětluje pouze některé vlastnosti jádra

Kapkový model - analogie s kapkou kapaliny … dobře vysvětluje štěpení jader
přirovnání jádra ke kapce nestlačitelné kapaliny
hustota látky tvořící jádro je pro všechna jádra stejná
nukleony = molekuly kapky
vazebná energie jádra = povrchové napětí kapaliny
Kapkový model předpokládá, že silné jaderné síly působí na nukleony na velmi krátkou vzdálenost, takže na každý nukleon působí silnou silou jen jeho bezprostřední sousedé. Na nukleony v povrchu jádra působí silné síly jen směrem do jádra – analogie povrchového napětí kapaliny

Slupkový – hladinový model – analogie s elektronovým obalem …
dobře vysvětluje stabilitu jader

předpokládá, že p a n jsou v at jádře uspořádány analogicky jako e v el obalu
posloupnost urč energetických hladin p a n, na každé hladině 2 p a 2 n
jádra s uzavřenými slupkami jsou stabilní
Slupkový model vychází z předpokladu, že nukleony jsou v jádře uspořádány v určitých energetických hladinách obdobně jako elektrony v elektronovém obalu, a to tak, že jednotlivé energetické hladiny se postupně zaplňují 2 protony a 2 neutrony. Relativně stálá jsou jádra se zcela zaplněnými slupkami (2p + 2n), proto jádro helia a také jádra, která lze formálně odvodit jako násobek jader helia, se vyznačují velkou stabilitou. U lehkých jader (Z do 20) se jádra skládají ze stejného počtu protonů a neutronů. U těžších jader se již velmi silně uplatní elektrostatické odpuzování protonů, takže k udržení stability jader v nich musí být určitý přebytek neutronů ( působí na ostatní nukleony jen silnými jadernými silami ). S rostoucím Z je potřebný přebytek neutronů stále větší. Nejtěžším stabilním nuklidem je izotop bizmutu 209 (Z=83). U všech jader s Z větším než 83 jsou již odpudivé elektrostatické síly protonů větší, než mohou kompenzovat silné jaderné síly libovolného počtu neutronů a tato jádra se samovolně rozpadají."