1) Augustinův život
2) Confessiones - Vyznání

O Augustinových Vyznáních se často říká, že celé toto dílo je „jednou modlitbou“, rozhovorem s Bohem, kajícným vyznáním hříchů, vyjádřením důvěry, díkůvzdáním a prosbou o Boží milost. Modlitbu vnímá Augustin jako komunikaci s Bohem. Proto se k němu obrací slovy Žalmu 26.8: „Hledá Tě tvář má, po Tvé tváři toužím, daleko jsem bloudil od tváře tvé.“ Oslavuje Boha a čeká na jeho odpověď, které se mu v milosti Boží dostává. Zároveň prosí, aby také on mohl k Bohu promluvit: „Dovol mi mluvit k Tvému milosrdenství, ač jsem prach a popel,“ vyznává Augustin. „Odpověz mně, prosícímu Tebe. Tvé milosrdenství mně poskytlo útěchu.“ Tato slova jsou projevem Augustinovy bezmezné důvěry a odevzdanosti: „Díky, Bože, za Tvé dary.“ „Od Tebe pochází veškeré dobro.“ „Děkujeme Ti za odpuštění. Tvé milosrdenství mně poskytlo útěchu.“ „Já sám budu s Tebou, protože jsi mně udělil to, že jsem.“ „Vděčně Tě velebím za svůj původ.“ „Blahoslavení ti, kdož dovedou rozeznat, kdy nařízení pochází od Tebe.“ (str. 83) „Ty činíš, že svítí má svíce“ (Žalm 114). „Lne k Tobě duše má, již jsi vysvobodil od chytlavého lepu smrti“ (str. 163). „Ty jsi Pánem všeho stvoření, v Tobě spočívají příčiny všech věcí.“ „Nejvyšší bytí je v Tobě. Jsi svrchovaný, neměníš se. Tvá léta jsou bez konce“ (Žalm 101,28). „Vyslyš, Bože, mou modlitbu, aby duše má nezemdlela, abych neustával vyznávat Tvé milosrdenství, abych Tebe miloval a Tvé ruky se chopil. Abys mne vysvobodil ze všech pokušení až do konce. Tobě má sloužit co mluvím, píšu, čtu, počítám“ (str.35). „Odpustil jsi mně hříšnou zálibu,“ dodává z vděčnosti.

Přehledná práce.
Obsahuje použitou literaturu.