1.

Úvod

1.1.	Společenský styk

1.2.	Strukturalizace času

1.3.	Analýza her

1.3.1.

Stavy ega

1.4.	Transakční analýza

1.4.1.

Transakční schéma

1.5.	Postupy a obřady

1.6.

Zábavy

1.7.

Hry

2.	Přehled her

3.	Pozadí her

3.1.	Význam her

3.2.

Hráči

3.3.	Názorný příklad transakce

3.4.	Nezávislost

3.5.	Jak získat nezávislost

3.6.	Hry – A co dál?

"Kapitola čtrnáctá - Hráči
Popisuje druhy hráčů a jejich způsob realizace hry s přihlédnutím k jejich aktuálnímu psychickému stavu a k prožitému dětství.

Kapitola patnáctá – Názorný příklad transakce
Projekce a analýza rozhovoru mezi „pacientkou“ a psychiatrem.

Kapitola šestnáctá – Nezávislost
Získáním nezávislosti se u pacienta projevuje uvolnění nebo obnovení 3 schopností: poznání, spontánnost a důvěrnost. Poznání znamená, že člověk je schopen vnímat vlastním způsobem a ne tak, jak k tomu byl veden. (pozn. jedná se o jakousi revizi vlastního smyslového vnímání) Po psychologické stránce je poznání eidetickou vnímavostí, která umožňuje zrod uměnovědců. Spontánnost znamená svobodu volby – možnost vyjádřit své pocity a vybrat si z těch, jež má k dispozici (rodičovské, dospělé, dětské). Spontánnost je osvobození; umožňuje člověku zbavit se nutkání zapojit se do hry a mít pouze takové pocity, k jakým byl veden.
Důvěrné vztahy prožívat, znamená přisvojit si nenucenou, od her oproštěnou otevřenost uvědomělé osobnosti a osvobodit eideticky vnímavé, nezkažené dítě, které v celé své naivitě prožívá svůj život právě nyní a zde. Důvěrné vztahy jsou v podstatě funkcí přirozeného dítěte, mohou se plně rozvinout, nejsou-li narušovány zásahy her.

Kapitola sedmnáctá – Jak získat nezávislost
Získávání nezávislosti vyplývá z toho, že člověk dokáže odvrhnout všechny ty malichernosti, (o nichž byla zmínka v kapitolách 13,14,15), přičemž toto rozhodnutí není nikdy konečné: člověk se neustále brání, aby nezapadl zpět do starých kolejí. Oproštěním rozvíjí vlastní vlohy.

Kapitola osmnáctá – Hry – A co dál?
Někteří šťastní lidé mají něco, co stojí vysoko nad každou klasifikací chování, a to je schopnost poznání; něco, co ční nad programováním minulosti, a to je spontánnost; a něco, co skýtá mnohem větší zadostiučinění než hry, a to jsou důvěrné vztahy."

Berne, E.: Jak si lidé hrají. Liberec: Dialog, 1992. Práce obsahuje schémata. Druhá část knihy - Hry - není zpracována.