"5. BIOSFÉRA

= živý obal Země, soubor všech živých organismů na Zemi = biocenóza
- zahrnuje část atmosféry, hydrosféru, kryosféru, povrch litosféry a pedosféru
- z 96,5 % složena ze 3 prvků: O2, H2, C
- X opak geosféra = hmotný, neživý svět
- biogeneze = vývoj života na Zemi
- fylogeneze = vývoj druhů organismů

- pododdíly biosféry:
• ekosféra – část Země s pravidelným a zákonitým výskytem života
• noosféra – část planety obývaná lidmi
• technosféra – část zemského povrchu obývaná a pozměněná člověkem

- biogeografie - věda, která studuje a dokumentuje prostorovou a biologickou diverzitu → zabývá se vznikem společenstev a ekosystémů a jejich změn v závislosti na fyzické geografii
- první zmínka v díle „O přírodě“ (Anaximandros) – popis vzniku Země i bioty
- A. R. Wallace – otec biogeografie, jeden z prvních evolučních myslitelů 19. st.
- dílčí obory:
• fylogeografie – pomáhá biogeografii stanovit směry a cesty při rozšiřování organismů v dané oblasti a čase
- ze svých poznatků pak vytváří fylogenetický strom („strom života“) - zobrazuje tak příbuzenské vztahy u jedinců různých druhů
• fytogeografie – studuje rozšíření rostlin na Zemi
• zoogeografie – studuje rozšíření živočichů


EKOSYSTÉM (GEOBIOCENÓZA)
= systém živých organismů spojených s abiotickým (neživým) prostředím
- s tímto prostředím komunikuje a vzájemně si předávají energii a různé látky
- soubor ekosystémů = (geo)biom
- ekosystém tvoří:
1. biocenóza = živá složka – organismy
a) fytocenóza – rostlinné společenstvo
b) zoocenóza – živočišné společenstvo
• (monocenóza = společenstvo tvořené jedinci pouze jedné populace – př. smrková monokultura)
2. biotop = neživé prostředí, které poskytuje organismům podmínky pro život
- je určen geografickou polohou, podnebím, půdními a hydrologickými faktory (= abiotické faktory)

Dělení ekosystému podle organismů
• organické látky - sacharidy, lipidy, proteiny
• anorganické látky - C, N, CO2, H2O, …

• primární producenti
- zelené rostliny
- autotrofni org. → fotosyntézou vytvářejí organickou hmotu
• konzumenti (sekundární producenti)
- heterotrofní org. → živí se organickou hmotou a zároveň tvoří další
◦ 1. řádu – býložravci
◦ 2. řádu – masožravci a všežravci
◦ 3. řádu – masožravci (velké šelmy)

• dekompozitoři (reducenti)
- rozkládají organickou hmotu na minerální látky
- houby, bakterie, půdní živočichové

- tyto organismy pak tvoří potravní řetězec = soubor org., které jsou na sobě potravně (troficky) závislé

- vztahy mezi organismy:
• symbióza – organismy žijí ve vzájemném výhodném soužití (př. mravenci a mšice)
• parazitismus – jeden organismus (parazit) žije na úkor druhého (hostitel)
- parazité mohou být vnitřní, nebo vnější
• kanibalismus – při ubývání prostoru, přemnožení druhu, za nedostatku potravy, …

- základními funkcemi ekosystému jsou koloběh látek (= biogeochemické cykly) a tok energie
- (biogeochemický cyklus je cyklus určitého chemického prvku nebo molekuly, který probíhá živou i neživou složkou Země – př. koloběh vody, dusíku, uhlíku, fosforu
• cyklus uhlíku = uhlík z atmosféry je ve formě CO2 pohlcován zelenými rostlinami a prostřednictvím fotosyntézy zabudován do organické hmoty. Organicky vázaný uhlík je zčásti organismy prodýchán (vzniká opět CO2) a část se hromadí ve formě odpadních produktů a masy odumřelých zbytků, které jsou dále zpracovávány reducenty (opět se uvolňuje CO2). Hlavní zásobárnou uhlíku na Zemi jsou oceány (je rozpustný ve vodě), kde je využíván fytoplanktonem k fotosyntéze. Přesuny uhlíku mezi atmosférou a oceánem se uskutečňují prostřednictvím srážek a dále difúzí přes hladinu.
- ekosystém je závislý na přísunu slunečního záření, CO2, vody a živin = tzv. vstupy
- část energie a látek z ekosystému uniká = výstupy (např. vymývání látek z půdy, větrná eroze nebo sklizeň biomasy z obdělávaných ekosystémů)

Dělení ekosystémů podle zásahu člověka
1. přirozené – rašeliniště, jezero, bažina, tropický deštný les apod.
- je zde minimální až žádný zásah člověka, díky tomu zde mohou probíhat autoregulační mechanismy = organismy se přizpůsobují svému prostředí
- jsou druhově bohaté, stabilní a schopné vývoje
- pokud je tento ekosystém částečně narušen, dokáže se vrátit do původního stavu, v případě hlubšího zásahu se však hroutí
2. umělé – rybník, přehrada, park, zahrady
- dnes převažující typ ekosystému, vytvořený člověkem
- nejsou příliš druhově bohaté, proto jsou nestabilní a stávají se snadným cílem pro škůdce apod.
- není zde schopnost autoregulace, musí se uměle udržovat (hnojením, zavlažováním, hubením škůdců)

Stabilita ekosystému
1. rezistentní ekosystém – vazby ve společenstvu jsou silné, proto je velmi těžké tento ekosystém narušit
2. ekosystém s pružnými vazbami – společenstvo lze snadno napadnout, po ukončení zásahu se však vrací do původního stavu
- vyskytuje se v místech s pravidelnými záplavami, požáry či obdobími sucha
3. společenstva se specializovanými druhy – ekosystém se po zásahu nedokáže obnovit a hroutí se
- např. tropické deštné lesy

- oba druhy ekosystémů mohou být zničeny vnějšími vlivy – přirozené např. sopečnou činností, záplavami; umělé např. těžbou, zamořením, odvodněním"